Rozhovor TÝDNE
Zlatý Krpálek o popularitě: Aspoň nemusím do obchoďáku
22.08.2016 05:45 Exkluzivně
Nejviditelnější český účastník olympijských her. Se vším všudy. Zlatý judistický obr Lukáš Krpálek poznává realitu. Najednou je jedním z nejznámějších sportovců v Česku. "Je to blázinec, chvíli pozitivní, chvíli negativní," usmívá se.
Na začátku kariéry v pražské hale Folimanka přespával. Nyní do ní přišel dělat rozhovor pro TÝDEN jako olympijský vítěz. "Podívej, Krpálek, Krpálek!" křičeli malí judisté, kteří zrovna v hale trénovali chvaty na tatami, zatímco se jejich velký hrdina fotografoval.
Všichni prckové samozřejmě makali, dřeli, chtěli se předvést. Jen jeden z kluků ležel na zemi a žaloval: "Trenére, on mě fauluje, to byl faul." Krpálek se k němu sklonil: "Nefňukej a per se! Tohle je judo!" Na Folimanku dorazil i se svou půvabnou manželkou Evou, dcerou tenisového předsedy Iva Kaderky, a také s téměř dvouměsíčním synem Antonínem.
"Určitě ho chci dát na judo," je si jist Krpálek. "No, uvidíme, jak bude chtít, třeba bude študák!" uzemňuje ho se smíchem manželka, která malého Krpálka drží v náručí po celou dobu rozhovoru.
Ze skromného kluka z nuselské tělocvičny je olympijský vítěz. Jaký je nový život, v němž vás zná celé Česko, Lukáši?
Má to svoje plusy i minusy. Jsem hrozně rád, že se takový úspěch povedl, je to něco nádherného, ale má to svoje zápory. Teď už si nemůžu jen tak někam vyrazit, nebudu mít klid. Chtěli jsme s manželkou jezdit po Čechách, projíždět památky, ale proto, že jsem vyhrál, jsme to radši zrušili. Zrovna dneska (minulý pátek, pozn. red.) vyrážíme pryč, schovat se. Někam do Rakouska.
Hodně připomínáte snowboardistku Evu Samkovou, která po vítězství v Soči ze začátku pozornost také moc nezvládala a dokonce naznačovala: "Kdybych to věděla, tak ve finále raději spadnu..."
No, to si myslím, že máme podobný.
Tak jste měl spadnout!
Lukáš: Ne, já si nestěžuji. Na druhou stranu jsem fakt strašně rád, že pomůžu judu, že ho u nás zpopularizuji. Sice to trochu odnesu tou pozorností, ale co.
Eva: Trochu jsme ztratili soukromí. Lukáš šel třeba teď slavit s kamarády a hned tam byli bulvární fotografové. Vůbec jsme nechápali, jak zjistili to místo.
Lukáš: Ale alespoň se předtím přišli ohlásit, že nás budou fotit, to bylo docela férové.
Eva: Je pravda, že takovou pozornost jsem nikdy nechtěla, ale samozřejmě musím důrazně říct, že ten sportovní úspěch je neskutečný. Jsem ráda, že se Lukáš nevrátil frustrovaný, naopak, přijel se splněným snem. Ale asi už si jen tak nevyrazíme do kina nebo do obchoďáku mrknout na hadříky.
Ale to je docela pozitivní alibi, Lukáši, ne? Říct: Promiň, do obchoďáku nemůžu, všichni mě poznají.
Lukáš: To zase jo, já nikdy tyhle věci neměl rád, takže teď mám super výmluvu. Budu to používat. Ale my jsme nyní spíš schovaní před lidmi, byli jsme jen na té oslavě v uzavřené společnosti kamarádů.
Eva: Všichni se s ním i tak fotili, bylo to vyčerpávající.
Lukáš: Já si teď chci hlavně odpočinout.
* Jaká byla oslava olympijského triumfu?
* Kde se seznámili se svou manželkou?
* Jak manželka Eva vnímá partnerovu a otcovu slávu?
* Co udělá s vydělanými penězi?
* Proč se těší na přestup do nejvyšší váhové kategorie?
ODPOVĚDI NA TYTO A DALŠÍ OTÁZKY NALEZNETE V AKTUÁLNÍM VYDÁNÍ ČASOPISU TÝDEN, KTERÉ PRÁVĚ VYCHÁZÍ.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.