Česká televize představila první výsledky takzvaného měření veřejné hodnoty. Mimo jiné z něj vyplývá, že mírně vzrostla spokojenost diváků s vysílanými pořady a také důvěryhodnost ČT. Měření zároveň ukázalo, že se proměňuje struktura sledovanosti jednotlivých kanálů ČT ve prospěch ČT 24 a ČT sport.
Spokojenost diváků s pořady České televize od roku 2011 mírně vzrostla z 90 na 91 procent. Důvěryhodná je ČT podle výzkumu pro 73 procent diváků (69% v roce 2011). Nejvýraznější posun ale nastal v diváckém vnímání inovativnosti ČT, kterou v roce 2012 ocenilo 44% diváků, proti 27% v roce 2011.
Uvedené údaje vyplývají z takzvaného měření veřejné hodnoty, které ČT spustila loni v listopadu a nyní poprvé prezentovala jeho vybrané výsledky.
Nové měření hodnotí nejen počet diváků, ale i objektivitu, důvěryhodnost či rozmanitost vysílání. "Veřejná služba by měla být nejen definována, ale i nějakým způsobem měřena," uvedl ředitel ČT Petr Dvořák, podle kterého je Česká televize minimálně ve středoevropském regionu pionýrem tohoto systému měření. Hodnocení nových kanálů ČT :D a ČT art, které mají být spuštěny 31. srpna, proto již bude probíhat právě podle této metodiky.
"Rada České televize může výsledná data využít například pro konrolu toho, jak ČT plní svou veřejnou službu," uvedl radní Michal Jankovec. Výsledky výzkumu se dají použít také například na konkrétní hodnocení jednotlivých pořadů," dodal Jankovec.
Metodika vychází ze tří přístupů a druhů dat: z měřitelného chování a postojů veřejnosti, z expertního posouzení plnění zásad definovaných kodexem ČT a z takzvaných tvrdých dat, například z databáze odvysílaných pořadů.
Laicky řečeno tak pro výzkum veřejné služby televize nepoužívá pouze data z elektronického měření sledovanosti, ale bere v úvahu také spokojenost diváků s pořady, podíl různých typů pořadů na celkovém vysílacím čase ČT, obsahovou analýzu zpravodajství či pravidelné reprezentativní výzkumy mezi diváky.
Česká televize si za vzor vzala britskou BBC a nizozemskou televizi NPO. Nový výzkum má být do určité míry protiváhou ke klasickému měření sledovanosti, které především ukazuje, o co se zajímá většinový divák, ale nedokáže definovat, na co by se rády dívaly jednotlivé divácké skupiny a nevypovídá nic ani o kvalitě vysílaných pořadů.