Molekuly z pravěku
Bílkoviny z mamuta otevírají okno do minulosti života

Zatímco DNA se po smrti zvířete rychle rozpadá, bílkoviny si mohou za vhodných okolností uchovat svou strukturu stovky tisíc a možná i miliony let. Pro paleontology a evoluční biology tak představují cenný zdroj informací. Začali proto pracovat na jejich katalogizaci.

Mezinárodní tým vedený Enrikem Cappellinim z Geogenetického centra Dánského přírodovědného muzea v Kodani informuje v časopise Journal of Proteome Research o 126 bílkovinách izolovaných ze stehna srstnatého mamuta, který před 43 tisíci lety zahynul na Sibiři.

Jsou mezi nimi například kolagen z kostí nebo krevní albumin. Ten je pro vědce obzvláště zajímavý, protože se v průběhu evoluce poměrně rychle proměňuje, takže studiem rozdílů v jeho struktuře lze identifikovat dávno vyhynulá zvířata a určovat míru jejich příbuznosti s dnešními druhy.

Srovnávací analýzu bílkovin lze pro rekonstrukci evolučních vztahů využít i u pravěkých zvířat, jejichž DNA se nedochovala, ale samozřejmě pouze v případě, že je k dispozici měkká tkáň. Zmrzlá půda je pro to ideální, vzorky však lze teoreticky získat i ze zvířat zalitých v jantaru nebo konzervovaných v bažinách. Vědci doufají, že by mohli získat bílkoviny staré i několik set tisíc let.

U klasických fosilií je metoda nepoužitelná, protože v nich se žádné bílkoviny nedochovaly. i když ani to není zcela jisté. Už se totiž podařilo získat bílkovinu i z dinosauřích kostí: z tyranosaura starého 68 milionů let a hadrosaura ještě o 12 milionů let staršího. Nálezy však nejsou jednoznačně prokázány, kritici tvrdí, že může jít o kontaminaci. I kdyby se nález potvrdil, kolagen z kostí není pro srovnávací analýzu příliš vhodný, protože se v průběhu evoluce mění jen minimálně. A nález tak starého krevního albuminu patří spíše do žánru sci-fi.

Omické vědy

Nově publikovaný výzkum mamutích bílkovin spadá do oboru zvaného paleoproteomika. Ta patří mezi takzvané "omické vědy", které navzdory svému názvu nemají nic společného s východními meditačními technikami.

Óm je posvátná slabika hinduismu i buddhismu. Symbolizuje stvoření světa, absolutno, sjednocení všech moudrostí. Omické vědy však svůj název odvozují z řečtiny, ze základu s významem "vše, celý, úplný", což není od slabiky užívané ve východních náboženstvích tak daleko.

Zatímco tradiční genetika zkoumá funkce jednotlivých genů, genomika studuje kompletní genom - úplnou genetickou informaci celého organismu. Hledá souvislosti mezi geny, vidí je jako součást vzájemně provázaného celku. To je možné teprve v posledních několika letech, kdy vědci dokážou genom tvořený miliardami písmen genetické abecedy přečíst.

Podobný přístup lze aplikovat i na další součásti biologických systémů (proteiny, cukry, produkty metabolismu...), takže v odborných textech se rychle začaly objevovat nové pojmy: proteomika, glykomika, lipomika, transkriptomika, metabolomika, fenomika... Paleoproteomika je tedy proteomika pravěkých zvířat, přičemž protein je jen jiné slovo pro bílkovinu.

Kritici "omických" neologismů tvrdí, že často jde o nová slova pro staré myšlenky. Různých -omik už existuje více než stovka, od široce akceptovaných po nejasně definovaná slova s pochybným reálným významem. A další stále přibývají.

Při listování jejich seznamem se může zdát, že nejjednodušší způsob, jak se stát expertem, je založit si vlastní obor. Tuctový biolog nebo biochemik se rázem promění třeba v syndromika nebo farmakometylomika. Touha svézt se na módní vlně a přihlásit se k něčemu, co právě frčí, zkrátka není cizí ani přírodovědcům.