Proč člověk při chůzi našlapuje nejprve na patu a teprve poté se zhoupne na prsty? Mezi savci velmi neobvyklý způsob pohybu nám v minulosti zřejmě poskytl důležitou evoluční výhodu, domnívají se na základě svého výzkumu němečtí a američtí vědci.
Většina savců při chůzi našlapuje buď na přední část chodidla (jako většina šelem), nebo se odráží pouze od prstů (jako kopytníci). Na patu našlapují kromě lidí pouze lidoopi a medvědi.
Odborníci z Jenské a z Utažské univerzity se rozhodli zjistit, co je na lidské chůzi tak úžasného. Do svého experimentu zapojili 27 zdravých, různě starých dobrovolníků a nechali je na běžícím pásu kráčet a běhat třemi různými způsoby. Účastníci pokusu kromě typické lidské chůze našlapovali i na přední část chodidla a pouze na prsty jako jiné savčí druhy. Vědci měřili jejich spotřebu kyslíku i intenzitu práce jednotlivých svalů.
ČTĚTE TAKÉ: Geny vyprávějí příběh Inuka, prvního obyvatele Grónska
Výsledky mohou být zkresleny tím, že lidská noha je k našlapování na patu anatomicky uzpůsobena, takže jiný druh pohybu se může jevit jako nevýhodný jen proto, že pro něj nemáme vhodně „seřízené" kosti a svaly. Nicméně autoři výzkumu v časopise Journal of Experimental Biology tvrdí, že lidská chůze je neobyčejně efektivní způsob pohybu.
Lidská chůze se vyplatí
Z publikovaných výsledků vyplývá, že při běhu člověk spotřebovává přibližně stejné množství energie bez ohledu na to, na kterou část chodidla našlapuje. Počíná si při tom o něco méně efektivně než většina savců.
V chůzi však člověk vítězí. Našlapování na paty je energeticky o 53 procent efektivnější než chůze po přední části chodidla a o celých 80 procent efektivnější než chůze po prstech. Při typické lidské chůzi se nejlépe využívá energie předchozího kroku pro krok následující a na kotník působí jen malé tlaky, které tak nemusejí svaly energeticky náročným způsobem vyrovnávat.
ČTĚTE TAKÉ: První evropští zemědělci přebrali ženy lovcům a sběračům
Chodec spotřebuje na stejné vzdálenosti o 70 procent méně energie než běžec. Tato výhoda by se ztratila, kdybychom se pohybovali po prstech. Předci lidí a lidoopů, stejně jako dávní lovci a sběrači, potřebovali při shánění potravy putovat na velké vzdálenosti. Bylo pro ně tedy klíčové při chůzi co nejméně plýtvat energií. Zřejmě proto se právě u našich dávných předků tento způsob chůze vyvinul.
Foto: profimedia.cz
