Nález jediné kůstky dal paleontologům a antropologům odpověď na dlouho probíranou otázku. Chodili australopitékové, k nimž patřila i slavná Lucy, sice po dvou, ale shrbení a připravení utéct před nebezpečím do korun stromů, nebo se stylem chůze a způsobem života mnohem více podobali moderním lidem?
Ze starších nálezů bylo zřejmé, že se tito dávní předci člověka, kteří obývali Afriku před 3,7 až 2,9 milionu let, dokázali pohybovat po dvou. Fosiliím však chyběly kůstky nohou od kotníku níže, takže nebylo možné zjistit, jak přesně jejich chůze vypadala. Mohla připomínat pohyb dnešních šimpanzů, což by znamenalo, že Lucy a její příbuzní trávili hodně času ve větvích stromů.
Vědci z University of Missouri a z Arizona State University nyní v časopisu Science referují o nálezu metatarsální kůstky spojující čtvrtý prst s dalšími kostmi nohy, která starý problém řeší. Odkryli ji v Etiopii na místě, kde se už dříve našlo kolem 250 kostí patřících přinejmenším sedmnácti jedincům druhu Australopithecus afarensis.
Kost se podobá mnohem více stejné kůstce v noze moderních lidí než dnešních lidoopů, například vzájemným pootočením obou konců proti sobě a sklonem, který svírala s podkladem. Autoři objevu z toho vyvozují, že australopitéci měli vyvinutou nožní klenbu stejně jako zástupci rodu Homo.
"Nožní klenba je klíčovou podmínkou lidské chůze, protože funguje jako tlumič nárazů a poskytuje pevnou základnu pro odraz při pohybu vpřed," vysvětluje Carol Wardová, která se na objevu a výzkumu kůstky podílela. Znamená to, že australopitéci se zřejmě po dvou pohybovali stejně jistě jako my. Pohyb ve větvích by jim naopak činil potíže, protože nožní klenba znemožňuje využití nohou jako chápavých končetin. Z toho lze vyvozovat, že už tehdy dokázali opustit prales a obsadit nový životní prostor v otevřené savaně.
