Životní styl a prostředí, ve kterém člověk žije, jsou bezesporu významné faktory ovlivňující délku života, ale pro dosažení stovky jsou nejdůležitější dobré geny. A zdaleka nestačí jen nezdědit dispozice k různým chorobám.
Tým lékařů, genetiků a statistiků z Bostonské univerzity analyzoval genetická data získaná od tisícovky stoletých. Výsledky porovnal s kontrolní skupinou "obyčejných smrtelníků" a hledal, v čem se obě skupiny liší.
Srovnání odhalilo asi 150 míst v lidském genomu, jimiž se dlouhověcí lidé (v průměru) odlišují od zbytku populace. Rozdíly mají podobu záměny jediného písmene genetické abecedy. Lidský genom sice sestává z tří miliard těchto písmen, ale záměna na správném místě může ovlivnit funkci celého genu. A pokud se podle něj tvoří důležitá bílkovina nebo ovlivňuje fungování dalších genů, jediné písmeno může mít obrovský vliv.
Mít dobré geny není totéž co nemít špatné geny
Zajímavé je, že jde o genové varianty, jejichž "obyčejná" verze nepodmiňuje vznik žádné choroby. Porovnání obou skupin neukázalo významné rozdíly ve výskytu takových nemoc způsobujících genů. Autoři výzkumu z toho na stránkách časopisu Science vyvozují, že vliv "genů dlouhověkosti" je významnější než vliv genů přímo zodpovědných za vznik nemocí.
Pokud se toto zjištění potvrdí, bude to mít značný vliv na naše chápání genetických základů dlouhověkosti. Genetici se totiž dosud domnívali, že mít "dobré" geny ve skutečnosti znamená nemít geny způsobující nejrůznější onemocnění. Zdá se, že tak jednoduché to není.
Vědci jsou díky znalosti 150 klíčových míst v genomu schopni se 77procentní spolehlivostí odhadnout, zda se člověk dožije více než devadesáti let - samozřejmě za předpokladu, že ho nesrazí auto nebo na něj nespadne balkon. Této spolehlivosti lze dosáhnout i bez informací o životním stylu dotyčného člověka. Zdá se tedy, že ten hraje sice důležitou, ale přece jen méně významnou roli.
