Čím bohatší lidé jsou, tím víc chamradi u nich bydlí

Pavouci, brouci, mravenci. V průměrné domácnosti žije přes sto druhů hmyzu, tvrdí nová studie. Čím bohatší lidé jsou, tím více chamradi u nich bydlí.

Než vyrazíte s plácačkou na mouchy nebo sáhnete po biolitu, měli byste vědět, že většina hmyzu v našich příbytcích není nebezpečná ani nepřenáší nemoci (na rozdíl od termitů, klíšťat a švábů). Průzkum zveřejněný prestižními americkými Biological Letters prokázal, že převažují druhy neškodné, které jsou navíc tak malé, že je člověk ani nezaznamená.

"Členovci tu s námi byli dávno předtím, než jste začali číst tento článek a doteď vás netrápili. Není důvod s tím začít teď, když o nich víte," říká vedoucí výzkumného týmu a entomoložka z Kalifornské akademie věd Misha Leongová. "I nadále zůstanou vašimi slušnými a tichými spolubydlícími."

Čelovky nasadit!

S mapováním hmyzích spolubydlících oslovili entomologové ze Státní univerzity v Severní Karolíně a Přírodního muzea tamtéž padesátku dobrovolníků ve městě Raleigh.
Poté, co si upevnili čelovky na hlavu a ozbrojili se kleštěmi, sítěmi a vysavači hmyzu, kterým se říká aspirátory, prohledali průzkumníci téměř všechny pokoje v domě. Posbírali různé druhy živých i mrtvých členovců, kteří se uvnitř ukrývali - mouchy, pavouky, brouky, mravence a korýše.

V souhrnu vyšlo sčítání hmyzu na 10 tisíc exemplářů, vědcům trvalo dva roky je všechny roztřídit. Výsledky jejich prvotního průzkumu byly publikovány v lednu ve vědeckém žurnálu PeerJ.

"Zdá se, že drtivá většina členovců žijících mezi námi nepředstavuje přímé nebezpečí," ubezpečili v PeerJ autoři studie pod vedením entomologa Matta Bertoneho ze Státní univerzity v Severní Karolíně. "Bohužel, většina hmyzu a členovců, kterou jsme nashromáždili, je všeobecně považována za škůdce už jen svou přítomností v domě."

Domy jsou pro drobnou plazící se i létající chamraď jako obří past. Zatímco některé druhy jsou na prostředí budov závislé, většina se dovnitř dostane prostou náhodou, při sledování potravy nebo je přilákána světlem. Následky jsou často tragické - pro onen hmyz.
Přestože se lidé snaží udržet své domovy bez hmyzu a pavouků, nejsou naše obydlí od okolního světa izolována, jak by si možná někteří přáli.

Odvrácená strana bohatství

Nová studie také tvrdí, že bohatství čtvrti je lepším indikátorem výskytu hmyzu uvnitř domácností než míra jejich čistoty. Vše totiž začíná rostlinami na dvorku a zahradách kolem domu.

Všeobecně platí, že bohatší lidé pěstují rozsáhlejší zahrady, které, jak studie ukázala, přitahují rozmanitější společnost ptáků, ještěrek a netopýrů. Teze o socioekonomických faktorech ovlivňujících místní druhovou rozmanitost včetně hmyzu se též nazývá "přepychový efekt".

Dokonce i nemovitosti, u nichž nerostlo tolik květin, měly uvnitř pořád vyšší počet druhů hmyzu za předpokladu, že stály v bohatém sousedství, kde je vyšší výskyt bujných parků a domů s velkými zahradami. Hmyzu, jak jinak, na majetkových hranicích nezáleželo.
Výzkumníci plánují rozšířit své sčítání hmyzu v domácnostech i za hranice poměrně omezeného vzorku v Severní Karolíně. V Raleighu byly všechny domy z experimentu samostatně stojícími budovami ve středně a vysoko příjmových čtvrtích. Teď by se měla práce rozšířit i o jiné typy domů v jiných čtvrtích.

Leongová a její kolegové již mezi sledované zařadili i domy v Peru v Amazonii, ve Švédsku a San Franciscu, včetně příbytků patřících zaměstnancům California Academy of Science. V roce 2017 budou pokračovat v Austrálii, na Madagaskaru, v Číně a, jak doufají, i na vědeckých stanicích v Antarktidě.

Tento výzkum by měl vědcům pomoci porozumět, jak urbanizace a člověkem změněná krajina ovlivňují ekologii a druhovou rozmanitost. Například: co najdou vědci zkoumající hmyzem zamořené domy? Možná k zamoření došlo právě v důsledku nízké druhové rozmanitosti členovců. Když určité místo ovládnou švábi nebo termiti, může to být dáno tím, že tam nebyl dostatek jiných druhů hmyzu, které by je zastavily, uvažuje Leongová.

"Je to něco, co zatím nevíme," přiznává vědkyně. "Ale máme tu ekologickou teorii, která říká, že druhová rozmanitost zabraňuje přemnožení. Myslím, že by bylo skvělé vidět, zda to lze aplikovat i na život uvnitř budov."

Příští studie by měla zjistit, které druhy jsou opravdu našimi spolubydlícími a které jsou pouhými tuláky na návštěvě. Pokud se určitý druh vyskytuje alespoň v polovině místností v domě, pravděpodobně se uvnitř již reprodukuje a daří se mu tam, dodává Leongová.
Nakonec chtějí entomologové vědět, jestli se pravidla ekologie v domech nějak liší od těch venkovních. "Nemůžeme člověkem vytvořené nebo pozměněné prostředí odepsat jako zcela umělé, protože i zde se odehrává vývoj," uzavírá Leongová.