Nepochopitelná náhoda
Evoluční minulost našeho druhu se odráží v chování hazardních hráčů

Lidská mysl má problém s chápáním náhodných jevů. Všichni máme sklon hledat pravidelnosti tam, kde žádné nejsou. Snažíme se předvídat budoucnost z minulosti, i když to nemá smysl.

Hrajete někdy Člověče, nezlob se? Když házíte kostkou a potřebujete hodit šestku, metáte větší silou? Pokud se vám to zdá jako nesmysl, protože síla hodu nemá na výsledek vliv, máte pravdu. To ale neznamená, že to neděláte. Podle psychologických výzkumů z minulého století to tak dělá skoro každý. Lidské intuitivní chápání pravděpodobnosti je chybné. Náš mozek je nastaven, aby se rozhodoval v prostředí, které je proměnlivé a obtížně předvídatelné. Věci se v něm ale nedějí náhodně, aspoň ne zcela. Když se naše mysl setká s opravdu náhodným jevem, selže.

Na špatné schopnosti lidí porozumět náhodným jevům je založen byznys provozovatelů kasin a loterií. Jedné z nejznámějších chyb lidského myšlení se říká klam hazardního hráče. Je to přesvědčení, že se z výsledků opakovaných na sobě navzájem nezávislých jevů dá usuzovat, jak dopadne další opakování. Když člověku dlouho nepadne šestka, myslí si, že by mu příště mohla padnout spíš, ačkoliv šance je pořád stejná - jedna šestina.

Kde se klam hazardního hráče bere, není jasné. Trojice vědců, Kanaďané James Lyons a Daniel Weeks společně s Britem Digbym Elliotem, ho dává do souvislosti s jiným dobře prozkoumaným lidským sklonem. V časopise Frontiers in Psychology zveřejnili výsledky svého výzkumu, podle nichž klam souvisí s tendencí reagovat pomaleji na opakované události.

Hra o drobné

Lidem trvá delší dobu zaregistrovat nějakou událost nebo rozpoznat objekt na místě, kde už stejnou věc před chvílí viděli. Je to divné. Dalo by se čekat, že to bude spíš naopak. Potvrdilo to ale mnoho na sobě nezávislých měření. Podle názoru části evolučních psychologů by zpoždění mohlo zefektivňovat orientaci v prostředí. Když trháte jablka v koruně stromu, nemá smysl se dívat na místo, odkud už jste jedno jablko před chvílí utrhli. Vyplatí se ho ignorovat. Podle Lyonse, Weekse a Elliota vzniká hráčský omyl na stejné úrovni.

Navrhli několik experimentů, které by souvislost měly dokazovat. Napřed požádali studenty, aby se dotkli jednoho ze dvou bodů na desce stolu, jakmile se rozsvítí. Měli to udělat, jak nejrychleji to dokážou. Světla se rozsvěcovala náhodně. Pokusné osoby reagovaly pomaleji, pokud se stejný bod rozsvítil několikrát za sebou v řadě.

Pak dali výzkumníci studentům dva dolary v pěticentových mincích a požádali je, ať si vsadí, který z bodů se rozsvítí. Většina lidí měla sklon sázet pořád na stejný bod, pokud prohrávali, a na opačný, pokud vyhrávali. Přitom to bylo jedno. Body se pořád rozsvěcovaly náhodně. Čím větší měli v prvním pokusu zpoždění, tím častěji přemísťovali sázku ve druhém.

Nenáhodný vesmír

Situace se nezměnila, ani když nechali výzkumníci studenty hrát ve dvojicích. Hra byla stejná, jen jste se museli střídat s hráčem, který seděl na opačné straně stolu proti vám. Nebyl to soupeř ani spoluhráč. Jeho přítomnost neměla žádný vliv na výsledek vašeho vlastního sázení. Body na stole se pořád rozsvěcely náhodně. Tendence hráčů přemístit sázku, pokud zvítězili, se rozšířila i výsledky hráče naproti. Ve srovnání s pokusem, kde každý dobrovolník sázel sám, se dokonce prohloubila.

Studenti, kteří měli k hráčskému klamu větší sklony, měli i větší sklon k přesunování sázky. Zálibu v sázení změřili vědci speciálním dotazníkem. Obsahoval tvrzení jako "Po šňůře proher je další výhra pravděpodobnější," nebo "Když ostatní v hazardní hře vyhrávají, myslím si, že brzo vyhraji také." Pokusné osoby měly zaškrtávat, jak moc s výrokem souhlasí na stupnici od jedné do sedmi. Jedinci s vyšším skórem v dotazníku měli zároveň i větší zpoždění při opakovaném rozsvěcení stejného bodu.

Vypadá to tedy, že zpoždění a náchylnost k hráčskému klamu spolu opravdu souvisí. Dá se to brát i jako dobrá správa. Hazard je nevýhodný. Na druhou stranu to ale znamená, že svět není úplně nepředvídatelný. Má nějakou logiku a lidé jsou schopni mu aspoň z části porozumět. Kdyby to tak nebylo, nevybavila by nás evoluce mozky neschopnými pochopit náhodu.