Výrobci léků používají podobnou strategii jako prodejci ojetin. Zneužívají skutečnost, že jejich zákazníci mají méně informací než oni, a podřadné zboží vydávají za zázrak.
Tvrdí to Donald Light, sociolog a odborník na zdravotnictví z lékařské univerzity v New Jersey. Prošel dostupné údaje o výsledcích klinických zkoušek, o schvalování nových léků na americkém trhu a o marketingových strategiích farmaceutických firem. Dospěl k závěru, že kvalita jimi nabízeného zboží je v průměru horší, než se lékaři i pacienti domnívají.
"Firmy mnohdy skrývají nebo zlehčují informace o vážných vedlejších účincích nových léčiv a naopak přehánějí jejich pozitivní účinky," shrnul Light svá zjištění na výročním setkání Americké sociologické asociace.
Účinky se sice ověřují klinickými zkouškami, málokterý lékař je však má čas detailně studovat. Navíc je platí přímo výrobci a jejich průběh mohou upravovat ve svůj prospěch. Nezávislá hodnocení podle Lighta ukazují, že kolem 85 procent nových léčiv přináší jen nepatrné výhody proti starším verzím, přičemž mnohdy mají vážnější vedlejší účinky. Cituje studii, podle níž ze 111 sledovaných žádostí o schválení nového léku jich kolem čtyřiceti procent vykazovalo závažné prohřešky proti správnému průběhu klinických zkoušek.
Trh s léčivy Light přirovnává k trhu s ojetými auty. V obou případech má zákazník méně informací než prodejce. Ten má proto tendenci vydávat méně kvalitní zboží za špičkové. Kupující však s nejistotou počítá a výrobkům přisuzuje jistou průměrnou kvalitu.
Nejlepší zboží je tak postupně z trhu vytlačeno, protože se výrobci do něj nevyplatí investovat. Průměrná kvalita výrobků je proto nižší, než kdyby zákazníci nebyli nuceni kupovat zajíce v pytli. O úspěchu rozhoduje především dobrá reklama. Není proto divu, že farmaceutické firmy utrácejí za marketing i dvakrát více než za vlastní vývoj nových léků.
