Jako Brownův pohyb
Fyzikové: kolektivní sporty jsou generátory náhodných čísel
17.07.2015 22:45 Původní zpráva
Z basketbalu nemá smysl sledovat nic jiného než několik minut na začátku a na konci hry. Zbytek je stejně smysluplný jako pozorování toho, kdo hází mincí. To samé platí pro lední hokej i americký fotbal.
Máte rádi sportovní přenosy? Pokud vás baví hokej nebo basketbal, mohlo by se vám líbit i mistrovství světa v házení korunou. Podle Aarona Clauseta a Mariny Koganové z Coloradské univerity a Sidneyho Rednera z Bostonské univerzity si je totiž ze statistického pohledu obojí velice podobné. Řečení vědci studovali výsledky tří v USA oblíbených týmových sportů: basketbalu, amerického fotbalu a hokeje. Celkem analyzovali čtyřicet tisíc her ve čtyřech soutěžích. V práci, kterou zveřejnili v časopise Physical Review E, tvrdí, že se vývoj basketbalových zápasů dá popsat jako takzvaná náhodná procházka.
Je to způsob, jak vylíčit sekvenci náhodných událostí. Používá se v různých situacích. Náhodnou procházkou může být třeba vývoj hotovosti ve vaší peněžence během návštěvy kasina, kolísání akcií na burze, nebo pohyb molekuly plynu či kapaliny.
Trénovaní atleti
Clauset, Koganová a Redner se nejvíc věnovali basketbalu. Vývoj rozdílu ve skóre během zápasu se podle nich dá popsat jako náhodné střídání nahoru a dolů. "Pozorované chování těchto vysoce trénovaných atletů v kontrolovaném prostředí je v základu ekvivalentní generátoru náhodných čísel," prohlásil Clauset. Zní to logicky, poněvadž v nejvyšších soutěžích proti sobě hrají vysoce nadaní hráči, kteří všichni věnují maximální úsilí tréninku. Rozdíly v jejich schopnostech by proto neměly být nijak velké.
Vědci ale přece jen našli jednu vlastnost, kterou se sport od generátoru náhodných čísel liší. Clauset, Koganová a Redner jí říkají antiperzistence. Když se rozdíl v bodech změní jedním směrem, má příště sklon se změnit v opačném směru víc, než by odpovídalo náhodné procházce v úzkém smyslu slova. Týkalo se to ovšem jen amerického fotbalu a basketbalu, nikoliv hokeje.
Bezpečné vedení
Nabízí se otázka, jestli je náhodné kolísání důležitější než rozdíl ve schopnostech hráčů. Clauset, Koganová a Redner tvrdí, že to tak být může. I tým s dlouhou historií proher může díky stochastické povaze kolektivních her vyhrát nad soupeřem ověnčeným vítězstvími. Je to asi dobře, protože jinak by byly sporty, jako jsou basketbal nebo hokej, nuda. Možná by je někdo hrál, ale asi by se na ně nikdo nedíval.
Vědci sestavili i vzorec, podle kterého se dá určit, o kolik bodů musí váš tým vést, aby mohl počítat s vítězstvím. V NBA tvá hra 48 minut. Pokud chce mít tým ve čtyřiadvacáté minutě devadesátiprocentní šanci na vítězství, musí vést o 18 bodů.
Náhodný model se dá aplikovat na velké množství sportů, poněvadž vůbec nepočítá s jejich pravidly. Stačí, aby se hra hrála během předem určeného časového úseku. Týmy musí hromadit body, přičemž vyhrává ten, který jich získá víc. Nejlépe se ale dá aplikovat na sporty, v nichž se skóre během hry často mění. Například ve fotbale, kde padá jen málo gólů, by se podle něj dalo bezpečné vedení odhadovat jen těžko.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.