Vyčíslit se dá všechno
Kde se berou společenské konflikty? Pomůže matematika

Vědci navrhli matematický model napodobující formování názorových rozdílů mezi lidmi. Vysvětluje, proč si všichni nemyslíme to samé, ačkoliv máme podobné informace.

Když napíšu, že je současná česká společnost polarizovaná, asi se se mnou nebude nikdo hádat, ačkoliv to nedoložím příslušnými sociologickými průzkumy. Řidiči autobusů kreslí papalášům tykadla, a vzdorují státní moci, dokud neskončí ve vězení. Frustrovaní dělníci střílí na státní zasloužilé úředníky ze špuntovek. Každou chvíli se koná nějaká demonstrace za účelem svrhnutí vlády, nebo aspoň místního zastupitelstva. Většina lidí by si asi tipla, že to bude souviset s probíhající ekonomickou krizí, a nebyli by daleko od pravdy.

Pranav Dandekar, Ashish Goel a David Leec ze Stanfordovy univerzity v kalifornském Palo Alto ale tvrdí, že polarizace nemusí nutně vyplývat ze stavu společnosti. Vzniká automaticky v rámci způsobu, jímž si lidé tvoří názory. V časopise Proceedings of the National Academy of Sciences popisují nový přístup k jeho matematickému modelování.

V sociologické literatuře převládá představa, podle níž lidé se lidé vyznávající podobné názory sdružují do skupin. Uvnitř skupin pak svoje postoje navzájem utvrzují, takže postupně mění a vzdalují od celospolečenského průměru.

Chlebový průměr

V matematice to ale moc nefunguje. Většina modelů předpokládá, že lidé přizpůsobují své názory přátelům a známým. Dejme tomu, že máte rádi chleba, ale dostanete se do skupiny lidí, v níž mají všichni rádi rohlíky. Jak se s nimi budete přátelit, začnete přicházet rohlíkům na chuť. Nakonec si rohlíku k snídani nedokážete svůj život ani představit. Má to ale háček. Pokud by se tak lidé opravdu chovali, měli by milovníci chleba časem vymizet. Všechny názory jednotlivců by směřovaly k průměru.

Celý národ by se stal společností vyznavačů rohlíků. Stačí se rozhlédnout kolem sebe, aby člověk viděl, že to tak není. Dandekar, Goel a Leec si proto pomohli poznatky z nauky o chování lidí v přítomnosti jiných lidí, sociální psychologie.

Sociální psychologové si už dávno všimli, že lidé mají sklon si víc všímat informací, které podporují jejich vlastní názor, a ignorovat ty, které ho vyvrací. Kdo věří na homeopatii, zaznamená, že se mu po cukrových pilulkách bez jakéhokoliv měřitelného obsahu účinné látky ulehčilo. Když mu bude pořád stejně nebo ještě hůř, nebude tomu přisuzovat význam.

Jsme svobodní?

Na stejném principu fungují i horoskopy. Je napevno zabudovaný v lidské mysli. Nikdo z nás vůči němu není imunní. Dva lidé, kteří dostanou stejné výchozí informace, mohou podle něj dojít na jejich podkladu k odlišným přesvědčením. Stačí, aby na začátku neuvažovali úplně stejně, měli odlišné životní zkušenosti, vzdělání, a tak dál. Když vědci sklon ignorovat nesedící fakta do modelu přidali, dospěli k řešení, které připomínalo reálnou názorovou strukturu společnosti.

Podle badatelů by se jejich poznatky daly využít k programování systémů na doporučování zpráv a článků, které by umožnily, aby se lidé shodli na složitých tématech. I kdyby to fungovalo, je otázka, jestli by se hodilo nějaký podobný software používat. Většina z nás věří, že má svobodnou vůli a myslí si, co si myslí, z vlastního rozhodnutí, ne vlivem nějakých automatických mechanizmů.