Příběh z Aljašky
Kostra dítěte stará 11 500 let mění pohled na první Američany

Asi tříleté dítě zemřelo z neznámých příčin, pravděpodobně podlehlo nemoci nebo následkům úrazu. Dospělí, snad jeho rodiče, uložili mrtvé tělo do jámy uprostřed svého domu skrytého v jehličnatých lesích střední Aljašky a spálili je. Potom dům opustili. Dávný příběh nyní pomáhá archeologům lépe poznat život lidí, kteří mezi prvními pronikli ze Sibiře na americký kontinent.

Lidé začali Ameriku kolonizovat z východní Sibiře v závěru poslední doby ledové před 13 až 14 tisíci lety. Dostali se tam suchou nohou, protože v té době byl v místě dnešní Beringovy úžiny pevninský most; hladina oceánů byla nižší. Archeologické nálezy dokumentující první etapy kolonizace nových území jsou však extrémně vzácné.

Částečně zpopelněná kostra tříletého dítěte, o níž vědci informují v časopise Science, je první kosterní pozůstatek člověka starší než několik století, který byl na Aljašce objeven. Dochovalo se asi dvacet procent kostí. Vědci se z nich nyní pokoušejí izolovat DNA, která by řekla více o jeho původu i o příbuznosti s dnešními „původními" obyvateli centrální Aljašky. Ti zde sice žijí podstatně déle než evropští kolonizátoři, ani oni sem však nepřišli dříve než před několika tisíciletími.

Nástroje nalezené v místě objevu kostry připomínají spíše nástroje obyvatel východní Sibiře než předměty známé z archeologických nalezišť v jižnějších oblastech Spojených států.

Stálé obydlí

Jáma s ohništěm, v níž kostra ležela, byla součástí stavby s kruhovým půdorysem, která sloužila jako stálé obydlí - přinejmenším během léta. V ohništi archeologové pod dětskou kostrou nalezli i kosti malých zvířat, což napovídá, že ohniště předtím sloužilo k přípravě pokrmů.

Z nalezených kostí lze soudit, že lidé obývající tuto oblast se živili lovem ryb, ptáků a drobných savců. Mezi kostmi zoologové identifikovali mimo jiné pozůstatky lososů, tetřevů a zemních veverek.

„Před tímto nálezem jsme věděli, že lidé v té době lovili pomocí sofistikovaných zbraní velká zvířata jako bizony a jeleny, ale všechna místa, která jsme dosud studovali, byly lovecké tábory. Tady prokazatelně žily i ženy a malé děti. Je to ukázka osídlení, o jakém jsme neměli ani ponětí," říká vedoucí výzkumu Ben Potterz z Aljašské univerzity.

Ve vrstvách nad dětskou kostrou už archeologové žádné stopy po lidské aktivitě nenalezli. Domnívají se proto, že obyvatelé po (zřejmě rituálním) pohřbu dítěte svůj příbytek opustili. Svědčí to o tom, že pohřbu přikládali velký význam; zřejmě nešlo jen o jednoduchý způsob, jak se zbavit mrtvého těla. I když samozřejmě nelze vyloučit, že je k odchodu přinutily nějaké vnější okolnosti.