Obyvatelé našeho kontinentu, se od pohledu liší od ostatních lidských etnik. Máme světlou kůži a široké spektrum barev očí i vlasů. Všichni lidé ale pocházejí z Afriky. Afričané jsou od Evropanů rozeznatelní na první pohled. Kdy a jak jsme se změnili?
Z genetického pohledu je většina rozmanitosti lidských plemen pořád ještě k potkání na vyprahlých pláních a v dusných lesích naší pramáti Afriky. Evropané, kteří později osídlili velkou část zeměkoule, se od většiny ostatních lidských ras na první pohled liší. Skupina výzkumníků v čele s Mortenem Allentoftem z Kodaňské zveřejnila v časopise Nature, výsledky svých výzkumů genetiky nejstarších z nich. Tvrdí, že k nejzásadnějším změnám v genetické výbavě Evropanů došlo v období před asi pěti až třemi tisíci lety. Označuje se jako doba bronzová. Po něm už se skladba obyvatel starého kontinentu ustálila.
Na výzkumu se podílel také archeolog Jan Kolář z Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. "O původu změn se vedly a vedou diskuse v tom smyslu, zda jsou jejich kořeny spíše v pomalém šíření myšlenek, zboží a lidí, nebo v rozsáhlých migracích skupin obyvatel," řekl ČTK.
Mléčné potíže
Vědci prozkoumali 101 genomů obyvatel Evropy a Asie z doby bronzové. Snad nejpřekvapivější závěr jejich výzkumu zní, že ještě v době bronzové nebylo devadesát procent Evropanů schopných pít v dospělosti mléko a jíst mléčné výrobky. Nedokázali totiž tolerovat mléčný cukr laktózu. Chov skotu už přitom tou dobou lidé v Evropě znali. Neschopnost poradit si s laktózou je mezi savci normální stav. Savčí mláďata pijí mléko jen na začátku života. Ani mezi lidskými populacemi to není nic neobvyklého.
S laktózou má problém spousta Asiatů, nemluvě o přírodních národech, které skot nikdy nechovaly Způsobuje jim zažívací potíže. Mezi lidmi evropského původu je však výjimečná. Do Evropy přišla schopnost pít mléko oklikou přes Ruské a Ukrajinské stepi. Když lidé před čtyřiceti tisíci lety opustili Afriku, rozdělili se na dvě hlavní skupiny.
Jedna se vydala směrem do Indie a Číny, druhá osídlila Evropu a severní, západní a střední Asii. Mezi příslušníky druhé větve se časem vynořili i lidé, kteří pohřbívali své mrtvé do děr zdobených okrem, tzv. jámová kultura.
Inovace z Kavkazu
Byli to většinou kočovníci. V okolí říčních toků se však uchylovali i k usedlému zemědělskému životu. Obývali přibližně okolí Kvakazu -- dnešní Ukrajinu a Volgogradskou oblast Ruska. V době bronzové se smísili s tehdejšími obyvateli Evropy. V některých oblastech jejich DNA převládla, jinde se stala příměsí. Z ekologického hlediska nejvýznamnější příspěvek jámové kultury byla právě mutace, která propůjčila tehdejším Evropanům schopnost pít mléko. Vedle ní přinesli pravděpodobně i genetické varianty, které způsobují, že máme světlou kůži.
Na sever od Africké kolébky lidstva byla světlá kůže pravděpodobně výhodná, poněvadž umožňovala lidskému tělu vytvořit větší množství vitaminu D při menší dávce slunečního svitu. Jiný příběh má mutace způsobující modrou barvu očí.
Ta byla mezi Evropany rozšířená už v době, kdy se setkali s kolonisty z jámové kultury. Na počátku doby bronzové proto nejspíš obývali starý kontinent lidé s tmavou kůží ale s modrýma očima. Dnes by působili exoticky.
