Prastarý imunitní systém, který jeho tým objevil v myším vajíčku, může být klíčem k posílení odolnosti vůči vážným virovým nemocem. "Tři roky jsme se snažili připravit geneticky modifikovanou myš, na které bychom mohli vše ověřit. A zdá se, že se nám nedávno narodila," říká v rozhovoru pro nové vydání časopisu TÝDEN molekulární biolog Petr Svoboda.
V roce 2013 váš tým odhalil v myším vajíčku aktivní starou formu imunitní reakce. Kdysi dávno ji měli i ostatní savci, ale během evoluce se u nich "vypnula" a dnes jakoby spí. Zkoumáte využití tohoto poznatku a možnost, zda by nemohla aktivace "staré imunity" pomoci třeba i člověku. Jak jste daleko?
Zkoumáme procesy, které přispívají k reprogramování myšího vajíčka. Konkrétně studujeme mechanismy takzvaných malých RNA, jichž je spousta. A teď máme vybraný jeden, na němž sledujeme, jakým způsobem se během celé evoluce adaptoval, co všechno dělá a jestli s ním můžeme pracovat i v tělních buňkách. V rostlinách a u bezobratlých totiž běžně funguje jako imunitní obrana proti virům, jenže u savců je vypnut a nahrazen savčím imunitním systémem. Ten je mnohem komplikovanější, má spoustu složek a tvoří ho vrozená a získaná imunita.
Imunitní systém, jejž studujete, byl dříve u savců aktivní i v tělních buňkách, dnes ale funguje pouze v myších vajíčkách. Tušíte, kdy se tam zapnul?
Asi před třiceti miliony let. Tehdy začal pracovat a adaptoval se do trochu jiné funkce, je to jediná savčí buňka, kde je zapnutý. My se nyní pokoušíme zjistit, jak se zapnul, jaké to mělo pro to vajíčko důsledky, jaký byl během evoluce hlodavců dopad na fungování jejich vajíček. A také zkoumáme, co se stane, když ten systém zapneme v jiných myších buňkách - zda bude hlodavec odolnější proti virům, nebo naopak. Protože když zapnete třeba v počítači dva antivirové systémy, mohou spolu soupeřit a výsledkem nebude lepší obranyschopnost. Tři roky jsme se snažili připravit geneticky modifikovanou myš, na níž bychom mohli vše ověřit. A zdá se, že se nám nedávno narodila.
Takže teď budete myš se starou imunitní reakcí infikovat viry a sledovat, jestli se ten starý imunitní systém osvědčí?
Problém je, že nestačí, aby se taková myš narodila. Musí mít schopnost předat tu vlastnost do další generace. Takže teď jsme napnuti, jestli se dokáže množit. Pokud ano, budeme mít konečně modelový systém, na němž dokážeme testovat, zda nové zapnutí antivirové odpovědi v tělních buňkách nějak ovlivní celý imunitní systém myši.
Logická otázka: může to být využitelné také u lidí?
Nepředbíhal bych. Už jednou jsem byl takto označen za člověka, jehož objevy budou léčit rýmu a chřipku (smích). Tak daleko ale rozhodně nejsme. Uvidíme, jestli to bude fungovat, před námi je ještě spousta problémů. Když se ale bavíme o člověku, pak je zde minimálně jedna zásadní věc, s níž si zatím nevíme rady: kdybychom u něho chtěli čistě hypoteticky starý systém zapnout, museli bychom možná vypnout ten nový. A to by mohlo přinést problémy, jaké si v tuto chvíli nedokážeme představit.
