Lidé i hospodářská zvířata polykají antibiotika jako chleba. Bakterie se jim přizpůsobují. Mají geny, které jim umožňují v prostředí zamořeném antibiotiky přežít. Masově šířit se začaly v minulém století. Byly tu však už daleko dřív.
Na bakterie ze střev předkolumbovských indiánských mumií by byla moderní antibiotika krátká. Tvrdí to mikrobioložka Tasha Santiago-Rodriguezová z kalifornské polytechniky. Společně s dalšími spolupracovníky studovala střevní bakterie mumifikovaných inckých bojovníků a renesanční italské šlechty. Pro kontrolu je porovnávali také se střevními bakteriemi dnešních jihoamerických indiánů a Italů. Ve střevech mumií našli geny, které způsobují odolnost vůči antibiotikům penicilinu, vankomycinu a tetracyklinu.
Indiánské mumie pocházely z desátého až čtrnáctého století. Italské z patnáctého až osmnáctého. První antibiotikum penicilin přitom objevil Angličan Alexander Fleming teprve v roce 1928.
Bakterie proti němu už tenkrát znaly obranu, jen ji byly líné využívat. Santiago-Rodriguezová a spol. našli ve střevech kmeny rezistentních mikrobů podobné těm dnešním.
Chemická válka
Za všechny jmenujme třeba střevní bakterii Enterococcus odolnou proti vankomycinu. Způsobuje nepříjemné infekce otevřených ran a onemocnění močového traktu. Mnoho pacientů se jí nakazí během operací v nemocnicích. Rizikové jsou i menší zákroky, jako třeba zavádění katetru. "Musím říct, že jsme byli výsledky našeho výzkumu napřed překvapení," řekla Santiago-Rodriguezová serveru Med Page Today. "Když se však zamyslíte, kolik našich antibiotik pochází z přírody, dává to smysl."
Antibiotika vynalezly bakterie a další organismy. Sloužila jim jako zbraň v nemilosrdné chemické válce s konkurenty. Proto není divu, že objevily i obranu. Stalo se to už velice dávno.
Před pěti lety našla skupina vědců v čele s Vanessou D’Costa z kanadské McMasterovy University ve zmrzlé půdě bakteriální geny na obranu proti antibiotikům staré třicet tisíc let. Samotná rezistence je ale daleko starší. Nejspíš nebude o moc mladší než život sám.
Tvrdý boj
K čemu byla rezistence mikrobům uvnitř lidského těla, když lidé ještě antibiotika nepoužívali? V případě indiánů je vysvětlení snazší. Inkové se živili jako zemědělci. Na terasovitých polích pěstovali asi pětadvacet různých plodin. Velkou část dne trávili v kontaktu s půdou, což je jeden z nejbohatších bakteriálních ekosystémů na světě. Půdní mikrobi spolu bojují na život a na smrt, samozřejmě i pomocí antibiotik.
Do střev indiánů se mohla snadno dostat. Domácí mikrobi se proto museli poohlédnout po obraně. Kde se rezistentní bakterie vzaly v tělech italské šlechty, už je zapeklitější otázka. Renesanční boháči nepracovali na polích o nic víc než dnešní.
Ať už to bylo jakkoliv, je jasné, že rezistentní mikrobi žili v lidských tělech dávno před masovým rozšířením antibiotik. V současnosti způsobují miliony úmrtí ročně. I kdyby se nám nějakým zázrakem podařilo všechny nebezpečné kmeny bakterií vyhubit, nebylo by to nic platné. Brzo by se vynořily další.
