Přechod od lovu, rybolovu a sběru semen a plodů k pěstování plodin a chovu dobytka probíhal zřejmě postupně, oba životní styly se dlouho vzájemně doplňovaly. Svědčí o tom analýza organických zbytků v keramice z doby zemědělské revoluce.
Archeologové z Velké Británie, Dánska a Německa prozkoumali 132 keramických nádob nalezených na patnácti místech v různých oblastech severní Evropy. Nádoby jsou asi šest tisíc let staré. Zemědělství se sice na Blízkém východě začalo rozvíjet asi o čtyři tisíce let dříve, ale na sever se rozšířilo se značným zpožděním.
Vědci pátrali po organických zbytcích, jejichž izotopová analýza umožňuje určit, odkud objevené molekuly pocházejí. Mořské, sladkovodní a suchozemské organismy totiž mají ve svých tkáních odlišný poměr izotopů uhlíku.
Výsledky zveřejněné v časopise Proceedings of the National Academy of Sciences naznačují, že jakmile jednou zemědělství na sever Evropy proniklo, rozšířilo se sice rychle, ale starší způsoby obživy mu zcela neustoupily. První severští zemědělci i nadále získávali nezanedbatelnou část potravy lovem a rybolovem.
Pětina nádob nalezených v přímořských oblastech a pocházejících z doby po nástupu zemědělství obsahovala stopy po rybách a dalších mořských organismech. Dále ve vnitrozemí připadal stejný poměr na sladkovodní ryby.
Zemědělství sice umožnilo vytvářet zásoby a zajistit si dostatek potravy bez nutnosti neustálého stěhování, mělo však i své nevýhody. Neúroda způsobená nepříznivým počasím mohla vést k hladomoru, z hospodářských zvířat se na lidi přenášely infekční nemoci… Lidé proto různé zdroje obživy kombinovali a životní styl svých předků opouštěli jen pozvolna.
