Neolitická revoluce spojená s přechodem od lovecko-sběračského životního stylu k zemědělství je právem považována za významný krok ve vývoji lidstva. Měla však i své stinné stránky. První zemědělci trpěli zdravotními neduhy podstatně více než jejich předci. Dokládá to rozsáhlá shrnující studie antropologů z Emoryho univerzity v Atlantě.
K zemědělství lidé přešli nezávisle na sobě na Blízkém východě, v Číně i v Jižní Americe a nová technologie získávání potravy se postupně rozšířila do dalších oblastí. Nejstarší archeologické důkazy chovu zvířat, obdělávání půdy a s tím spojeného stálého osídlení máme z doby přibližně před deseti tisíci lety.
Zemědělství lidem umožnilo vytvářet zásoby potravin, což jim pomohlo přečkat nepříznivá klimatická období a položilo základy pro budoucí populační růst. Z evolučního hlediska bylo evidentně výhodné, jinak by se mezi lidskými společenstvími nerozšířilo. Průměrný neolitický zemědělec po sobě zanechal více potomků než příslušník lovecko-sběračských společenství. To ale neznamená, že vedl spokojenější život.
Schopnost uživit více dětí převážila nad všemi nevýhodami, ty však nebyly zanedbatelné. Blízkost hospodářských zvířat a koncentrace lidí ve stálých sídlech měly za následek častější výskyt epidemií. A zemědělství sice poskytovalo relativně stabilní zdroj potravy, zároveň však vedlo k chudšímu jídelníčku. Vždyť ještě dnes lidstvo získává téměř dvě třetiny kalorií z pouhých tří plodin: pšenice, rýže a kukuřice.
Neolitičtí zemědělci proto měli v průměru chatrnější zdraví a byli menší než jejich mezolitičtí předci. Tvrdí to antropologové z Emoryho univerzity v Atlantě, kteří shrnuli dostupnou literaturu o výzkumu kostí neolitických lidí z různých oblastí světa.
Na kostrách hledali stopy po infekcích, chudokrevnosti, křivici a dalších projevech špatného zdraví. Výsledky dokládající zhoršení zdravotního stavu spojené s přechodem k zemědělství chystají k publikaci v časopise Economics and Human Biology.
