Sochařská civilizace
Společnost na Velikonočním ostrově asi nepostihl ekologický kolaps

Nový výzkum zpochybnil dlouho uznávanou teorii zhroucení civilizace, která vzkvétala minimálně půl století. Místo aby vyčerpala všechny zdroje ve svém prostředí, jen přemísťovala ohniska osídlení z místa na místo.

Na velikonočním ostrově jsou nejzajímavější prastaré zamračené sochy. Potomci jejich stavitelů dosud žijí. Říkají si Rapa Nui a mluví i jazykem svých předků. Sochy už ale nestaví. Sochařská civilizace už je pro ně dávnou minulostí. Bylo to tak už, když u břehů ostrova zakotvily v roce 1722 poprvé lodě z Evropy. Byla to flotila tří plavidel: Arend, Thienhoven a Afrikaansche Galey, pod vlajkou holandského admirála Jacoba Roggeveena. Později se archeologové snažili vykoumat, proč pokročilá společnost na velikonočním ostrově zanikla. Oblíbené jsou dvě teorie.

Podle první ji zničil kontakt s Evropany a zejména s jejich nemocemi. Na tom sice něco je, ale určitě to nebyla jediná příčina. Podle druhé vyčerpal Lid Rapa Nui zdroje ostrova, který byl kdysi porostlý lesem, a to ho donutilo vrátit se k jednoduššímu stylu života, než jakým žili stavitelé soch.

Druhá teorie byla obecně považována z důvěryhodnější, což muže souviset i s velkou oblibou katastrofických ekologických scénářů za našich časů. Nový výzkum skupiny vědců v čele s Christopherem Stevensonem z Virginia Commonwealth University ji však zpochybnil.

Žádná eroze

Vědci referují v časopise Proceedings of the National Academy of Sciences o výsledcích datování obsidiánových artefaktů a rozborů půdy. Obě dvě metody vypovídají místo kolapsu, způsobeném nešetrným přístupem k životnímu prostředí, jen o častém stěhování. Obyvatelé velikonočního ostrova se nejspíš přizpůsobovali drobným změnám místního klimatu, jako byl třeba objem srážek nebo měnící se kvalita půdy. Všechny změny ale byly lokální.

Zastánci teorie ekologické katastrofy považují za hlavní příčinu konce sochařské civilizace zvýšenou erozi, která následovala po odlesnění celého ostrova. Výzkum Stevensonovy skupiny ale nic takového nenaznačuje.

Populace ostrova se sice v některých oblastech zmenšovala, v jiných ale naopak rostla. "Nemáme žádné důkazy, že by Rapa Nui postihla před prvním kontaktem s Evropou masivní eroze," prohlásil Stevenson. "Je nepravděpodobné, že by tato eroze způsobila pokles produktivity a následný společenský kolaps."

Porážení soch

Co tedy civilizaci stavitelů soch přinutilo opustit svůj způsob života? Po vyloučení ekologické katastrofy je odpověď nejistá. Evropské nemoci to být nemohly, protože v době jejich příchodu už byla na ústupu. Zajímavé je, že v časech prvních Evropanů ostrované poráželi sochy, které vztyčili jejich předkové.

Záznamy první dvojice evropských expedic - už zmíněné flotily Jacoba Roggeveena z roku 1722 a výpravy pod velením Španěla Felipeho de Aheda z roku 1770 - popisují jen stojící sochy. Angličan James Cook viděl v roce 1774 už sochy poražené.

Vědci se neshodnou ani na přibližné době osídlení ostrova. I přes mnohaletý výzkum jsou pořád ve hře tři varianty. Lidé mohli na Velikonoční ostrov dorazit mezi lety 300 a 400, ale také 700 a 800, nebo dokonce až okolo roku 1200.