Hudbu většinou studují humanitní vědci. Co když se do ní ale pustí statistikové s metodami, které se používají k výzkumu vývoje biologických druhů? Písničky se rodí a umírají podobně.
Mění se hudba plynule, nebo skokem? Existují období přechodů od jednoho převládajícího stylu k druhému, hudební revoluce? Pokud ano, kdy byla poslední z nich? Způsobila globalizace a komercionalizace pokles rozmanitosti hudby, kterou posloucháme? To všechno jsou otázky, které si pokládali a pokládají hudební vědci pracující tradičními humanitními metodami. Skupina výzkumníků v čele s počítačovým odborníkem Matthiasem Mauchem z Queen Mary University v Londýně jim teď vypálila rybník - nebo se o to aspoň pokusila.
Řečení badatelé zveřejnili v časopise Royal Society Open Science statistickou analýzu padesáti let vývoje popu. Některé závěry, k nimž dospěli, mohou působit překvapivě. Tak třeba: v šedesátých letech minulého století proběhla změna, kterou se stalo zvykem označovat jako britská invaze. Je to doba, v níž kapely z britských ostrovů dobyly Spojené státy.
Revoluce jsou reálné
Občas se za její počátek považuje vydání písně I Want to Hold Your Hand od Beatles 26. prosince 1964. Z pohledu statistiky ale britské kapely jako Beatles nebo Rolling Stones americkou hudbu nezměnily. Jen se svezly na trendech, které v ní existovaly už před nimi. Mladí muzikanti většinou napodobují vzory z předchozí generace. Vývoj hudebních stylů vzdáleně připomíná pomalý vývoj biologických druhů. Muzikologové se také často dohadují, jestli se v hudbě objevují náhlé stylové revoluce.
Někteří tvrdí, že jsou rozeznatelné, jiní zase, že jde o umělá dělení sloužící hudebním kritikům, vědcům a novinářům. Mauch a spol. tvrdí, že revoluce reálné jsou. Ve svém vzorku našli tři. Největší přišla okolo roku 1991 (přibližně doba masového rozšíření hip hopu). Ke dvěma menším došlo okolo roků 1964 a 1683. Změna trvá podle vědců většinou přibližně šest let.
Osmdesátá léta, kdy došlo k převratu, byla také obdobím poklesu rozmanitosti populární hudby. V roce 1984 byla muzika nejméně rozmanitá za celou dobu, kterou vědci studovali. Myslí si, že za to mohl masivní nástup automatických bubeníků a samplování.
Štítky z Last.fm
Mauch a spol. zkoumali třicetisekundové vzorky 17 094 skladeb, které se prošly americkou hitparádou Hot 100 mezi roky 1950 a 2010. Kromě hitparády používali i data ze serveru last.fm. Pokud ho neznáte, je to web, který umožňuje nahrávat uživatelům na internet, co zrovna poslouchají. Mohou se sdružovat do skupin, které jsou často obskurní a nemají k hudbě nijak zvlášť silný vztah (třeba já jsem mimo jiné ve skupinách "Nenávidíme zimu" a "Anonymní pijáci čaje"). Kromě toho ale také hudbu označují štítky, jako "rock, "HC, "country," "70. léta," atd.
Pomáhá to, když hledáte novou hudbu, kterou jste dosud neznali, ale mohla by vyhovovat vašemu vkusu. Díky last.fm jsem například začal poslouchat kapelu White Stripes, o níž jsem do té doby neslyšel. Kromě štítků analyzovali vědci i zvukovou stránku písní.
Zkoumali, jak se v průběhu let měnil výskyt různých druhů akordů, nástrojů a dalších vyčíslitelných vlastností skladeb. Pomocí statistiky vytvořili své vlastní hudební žánry. Byly nezávislé na klasifikacích, které používají muzikanti, muzikologové a publikum. Tradiční kategorie totiž často souvisí třeba s věkem nebo etnickým původem interpretů. Nejsou objektivní a nehodí se proto k vědeckému studiu.
