Rozhovor TÝDNE
Trump plný napětí. Grafolog odhaluje, co o nás říká rukopis

Kudrlinky na začátku vět, nápadné kličky, sklon písma. Podle grafologů se osobnost člověka odráží v rukopise. A i zdánlivé detaily mohou o povaze pisatele vyzradit mnohé. "Říct, že malé písmo znamená nízké sebevědomí, je nesmysl. Znak drobnosti má asi 40 významů. Jaký bude platit, záleží na kontextu," říká psycholog písma Jan Jeřábek.

Už čínský filozof Konfucius ve svých spisech varoval před lidmi, jejichž písmo se klátí jako třtina ve větru. Co takový rukopis o člověku vypovídá?

Hodně nepravidelné písmo, kde kolísá sklon, velikost, rozdíly délek a podobně, poukazuje na labilitu jedince. Podobně nestabilní zřejmě bude i jeho sebepojetí. Bude zmítán svými pocity a náladami.

To všechno se dá vyčíst z jediné věty?

To určitě ne. Na podrobný grafologický rozbor potřebujete prozkoumat rukopis člověka v různých situacích, v rozdílných sociálních rolích. Čím více materiálu máte, tím lépe. Žádné pravidlo jako "stačí pět řádků" neexistuje.

Dejme tomu, že se tedy ponoříte do spleti písmenek. Co vám o pisateli prozradí?

Grafologie je poměrně komplexní psychodiagnostická metoda. Na rozdíl od úzce specializovaných testů, třeba na měření inteligence nebo pozornosti, popisuje osobnost relativně široce. Zachycuje její vitalitu, temperament, vůli, sebepojetí, ale i sociální vlastnosti nebo morálku.

Takže grafolog podle písma pozná "křiváka"?

V rukopise je možné vypozorovat znaky nepoctivosti a morálně problematického chování. Například vnitřní nepevnost a podléhání afektům se v písmu projeví nepravidelností, slabším tlakem, špatnou členitostí... Neupřímnost zase podepřenými arkádami, levoběžností, napětím a tak dále. A na sklony k agresivitě zase poukáže tlakovost, hranatost a ostré špičaté tahy.

Jako byste popsal podpis amerického prezidenta Donalda Trumpa?

Je pravda, že jeho písmo je hodně hranaté, tlakové, monotónní. Jasně v něm vidíte jeho způsob zacházení s okolím.

Údajně se podepisuje podobně jako dříve Himmler, Hitler nebo Mussolini. Co je na tom pravdy?

Všechny tyto podpisy mají společné projevy osobnostní grandiozity neboli velikášství, zvýšeného napětí přerůstajícího do agrese a absence empatie. V podpisu se obecně nejvíce projevuje sebepojetí a stylizace. Je to kombinace image, kterou si pěstujeme, a symbolického podvědomého prožívání. Řada podpisů ukazuje i profesi pisatele. Niki Lauda měl v signatuře symbol auta, podpis Věry Čáslavské zase vypadal jako gymnastická sestava.

Takže na podpisu se grafolog vyřádí nejvíc...

To ne. Většinou nás zajímají zejména prostředky vět. Jsou méně nápadné, mimovolné, takže z hlediska grafologie nejdůležitější. V úvodech slov a vět nebo v podpisu se člověk nejčastěji stylizuje. Snaží se zapůsobit. I stylizace ale patří k člověku, takže je potřeba brát v potaz také tyto projevy.

Všichni jsme se ve škole učili psát podle jednoho vzoru. Jak je vlastně možné, že se naše rukopisy tolik liší?

Na písmu se podílí celá naše osobnost. Dítě se léta učí psát podle písmové předlohy a postupně si psaní automatizuje. Když přestane přemýšlet o jednotlivých tvarech, začne se v písmu výrazově projevovat. Každý rukopis je tak naprosto unikátní stejně jako otisky prstů. Dokonce ani písmo jednovaječných dvojčat se neshoduje. Vlastní specifický rukopis dítě získává přibližně kolem desátého roku, ale individuální znaky se v jeho písmu projeví už dříve.

Takže v deseti už má člověk svůj styl a ten mu zůstává?

Kdepak, písmo se v průběhu života mění. V pubertě střídáme styly písma, podpisy, řada dospívajících píše levosklonně, což je typický znak rozkolísaného či vzdorovitého vztahu k okolí. Rukopis se také proměňuje vlivem životních krizí. Třeba ženy po rozvodu někdy začnou psát odlišně.

Může s písmem zamávat i nemoc?

Rozhodně. Například na problémy s výkonem srdce může poukázat nespojitost a nerytmičnost v rukopise. Mimochodem, v písmu se mohou odrazit i poruchy řeči - zvýšeným napětím, narušením rytmu a zvláštnostmi ve spojitosti.

Co z rukopisu naopak nevyčtete?

O některé informace si musíte říct před rozborem. Zda jde o muže, nebo ženu, jak je pisatel starý, jaké má vzdělání či zaměstnání. To se dá odhadnout, ale nelze to určit přesně.

Ženské písmo se tedy od mužského nijak zásadně neliší?

Může a nemusí. Obecně bývá ženský rukopis citovější, měkčí, používá oblejší a plnější tvary. V mužském písemném projevu zase bývá znatelnější vliv racionality a vůle. To je ale jen obecná charakteristika.

A co rukopis leváka? Poznáte jej na první pohled?

To určitě ne. Dá se ale vypozorovat, když se levák hůře adaptuje na naše přirozeně pravoběžné písmo. Nezřídka se u nich objevuje sklon doleva, mívají častěji tendenci psát skriptem (tiskacím písmem, pozn. red.) a hůře napojují dolní délky (označení pro část písmene pod linkou, např. klička u písmene y, pozn. red.).

Tiskací písmo je teď obecně nějak populární...

Skriptem se píše z několika důvodů. Od větší čitelnosti přes určitou stylizaci. Takové písmo je anonymnější, není tak autentické. Zachycuje spíše, jak člověk chce vypadat, jak se chce jevit.

Podléhá i rukopis trendům doby?

V písmu je vždy znatelný vliv písmové předlohy, kterou nás učí ve škole. V roce 1849 se vyučovalo písmo zdobné, okázalé. Na psaní byl čas. V padesátých letech 20. století se zase písmový vzor vyznačoval těsností, sevřeností. To souvisí s potlačením osobnosti, jejích emočních projevů. Jde tedy o takové svědectví doby. Postupem času se písmo obecně zrychlilo a předloha se zjednodušila.

Vraťme se k rozboru písma. Jakých jevů si v textu všímáte?

Existují různé druhy znaků, jimiž rukopis popisujeme. Nejprve sledujeme znaky komplexní, které prolínají celkem - jestli je písmový obraz řídký, hustý, živý, pohyblivý, jaký je rytmus rukopisu, jeho harmoničnost a tak dále. Vedle toho pozorujeme znaky měřitelné, kterých je přes třicet. Patří mezi ně tvary vázání, sklon rukopisu, jak jsou vypracovány délky...

Grafolog snad k práci potřebuje pravítko a úhloměr?

Přesně tak. Průměrná velikost písma je dva až tři milimetry. Když je menší nebo větší, je to pro nás důležitá indicie. Měříme i úhel sklonu písma. Ten nám řekne mnohé o poměru citovosti a rozumovosti v prožívání. Mimochodem, písmo může být nakloněno doprava a zároveň být takzvaně levoběžné. Má tedy běžný školní pravý sklon, ale například smyčky jsou rozšířeny směrem doleva. To se mnohdy vyskytuje u lidí, kteří se rádi zabývají minulostí.

V rukopisu tedy sledujete desítky různých věcí. Co pak s nimi?

Je to jako v každé vědecké disciplíně. Nejdříve rukopis detailně popíšeme pomocí zmiňovaných znaků. Na základě toho pak vytváříme portrét osobnosti. Důležité je, že jeden znak nemá pevný význam. Nabývá jej až v písmovém prostředí, kde se objevuje. Třeba znak drobnosti má asi čtyřicet významů. Jaký z nich bude platit, záleží na kontextu.

Takže stylem "výrazné kličky rovná se cholerik" to nefunguje...

Rozhodně ne. Taková je laická představa o grafologii. Jeden znak v písmu ale neznamená vůbec nic. Bohužel však existuje spousta neerudovaných grafologů, kteří tyto intuitivní metody na úrovni věštění z kávové sedliny používají. Už kvůli tomu bývá hodnověrnost grafologie často zpochybňována.

Kde se vlastně grafologie využívá?

Hodně se dnes uplatňuje v personalistice. Mnoho firem si od vás v rámci přijímacího pohovoru vyžádá životopis psaný v ruce. Od grafologa pak chtějí vědět, jestli je adept vhodný na danou pozici. Lidé také žádají o rozbor vlastního písma, aby lépe poznali sami sebe. Taková analýza je vyjde zhruba na dva až tři tisíce.

Uplatňuje se psychologie písma i v kriminalistice?

Ano. Například známý psycholog Slavomil Hubálek si často dával udělat rozbor rukopisu vrahů. Obecně se ale v kriminalistice více využívá písmoznalectví. To je disciplína založená na porovnávání ukázek písma za účelem potvrzení nebo vyvrácení identity pisatele. Na osobnost autora se ale neptá.

Finsko plánuje vyškrtnutí výuky psaní rukou z osnov. Je podle vás psací písmo na svém sklonku?

To si nemyslím. Důvodů, proč psaní nevymizí, je několik. Třeba mezigenerační kontakt důležitý pro naši identitu. Pak je tu právní význam podpisu. Když píšeme, zanecháváme za sebou jedinečnou stopu. Výuka psaní je navíc důležitá pro kvalitu učení. Když se učíme psát, propojujeme jemnou motoriku s vnitřní řečí, imaginací pohybu i emočními centry. U psaní všemi deseti to rozhodně není tak složité. Bez ručního psaní bychom tedy byli poloviční analfabeti odříznutí od kořenů.

Jan Jeřábek (54)

Vystudoval obor kulturologie na Filozofické fakultě UK. Je předsedou České grafologické společnosti. Psychologií písma se zabývá již třicet let. Je autorem knihy Grafologie: Více než diagnostika osobnosti, která vyšla už v šesti vydáních. Věnuje se také psychoterapii a hudbě. Je ženatý a má jedno dítě.