Egyptologie
Tutanchamona prý nezabila malárie, ale chudokrevnost

Letos v únoru publikoval tým egyptských vědců v lékařském časopise JAMA výsledky svého výzkumu Tutanchamonovy mumie. Faraon prý zemřel na kombinaci malárie s chorobou ničící jeho kosti. Němečtí kolegové nyní reagovali dopisem, v němž egyptské výsledky zpochybňují.

Tutanchamon zemřel v pouhých devatenácti letech zřejmě v roce 1323 před naším letopočtem. Hypotéz o příčině jeho úmrtí byla vyslovena už celá řada. Pomocí radiologických metod a analýz DNA dospěl egyptský tým k názoru, že mladého faraona oslabila Köhlerova choroba, která poškodila jeho kosti, a zkázu završila infekce prvokem způsobujícím malárii.

Časopis JAMA nyní otiskl dopis Christiana Timmanna a Christiana Meyera z hamburského Ústavu tropické medicíny Bernharda Nochta, v němž na egyptský výzkum reagují. Domnívají se, že popsané nálezy ze všeho nejvíce odpovídají srpkové anémii.

Smrtící ochrana před malárií

Srpková anemie je geneticky podmíněná a život ohrožující chudokrevnost. Pokud se mutace objeví na obou kopiích genu (od matky i od otce), končí často smrtí. Nositel pouze jedné kopie zmutovaného genu se však obejde bez těžších příznaků a zároveň získává ochranu před neméně nebezpečnou malárií. Mutace totiž mění tvar červených krvinek a původce nemoci se v nich nemůže usídlit. V tropických oblastech je proto mutace poměrně častá - vyplatí se.

Podle německých vědců odpovídá nekróza kosti v levé Tutanchamonově noze typickým příznakům srpkové anémie. Deformované červené krvinky ucpávají krevní vlásečnice, kostní tkáň je nedostatečně zásobena kyslíkem a odumírá.

Ve starověkém Egyptě byla malárie velmi rozšířená, lze tedy předpokládat i častý výskyt srpkové anémie. Tutanchamonovi rodiče byli zřejmě vzájemně příbuzní, což dále zvyšuje pravděpodobnost, že faraon zdědil mutaci v obou kopiích příslušného genu a nemoc u něj mohla propuknout naplno.

Malárie v oblastech epidemického výskytu navíc zabíjí především děti ve věku šest až devět let, ne dospělé, kteří už mají proti jejímu původci vypěstovanou imunitu.

Stopy po přítomnosti původce malárie v krvi nejsou překvapivé - i lidé trpící srpkovou anémií se mohou nakazit, ale prvok se v jejich červených krvinkách nemůže ve velkých počtech rozmnožovat.

Egyptský tým novou interpretaci neodmítá. Podle časopisu New Scientist se jí sám zabývá a zřejmě se pokusí nalézt geny pro srpkovou anémii ve vzorku tkáně z Tutanchamonovy mumie.

Jiný konec i pro Kleopatru?

Ani další postava egyptských dějin pravděpodobně nezahynula tak, jak praví legenda. Christoph Schaefer z univerzity v Trieru v pořadu Dobrodružná věda německé televize ZDF zpochybnil tradované tvrzení, že Kleopatra spáchala sebevraždu za pomoci kobry, jíž se nechala uštknout.

Schaefer namítá, že propašovat kobru ke královně bylo prakticky nemožné. Smrt způsobená hadím jedem navíc bývá zpravidla pomalá a mučivá. Uštknutý člověk může umírat i několik dní. Německý vědec studoval v Alexandrii starověké lékařské texty a dospěl k závěru, že královna se zřejmě otrávila nějakým rostlinným jedem - snad směsí opia, oměje a bolehlavu, což byl v její době oblíbený lektvar způsobující bezbolestnou smrt.