Když se v restauraci servíruje víno ve velkých číších, vypijete ho víc. Na množství vína v jedné sklenici nezáleží. Jen na objemu sklenice samotné.
Jistá restaurace v anglickém městě Oxfordu se stala dějištěm neobvyklého experimentu. Obrátili se na ní vědci s žádostí, jestli by nebylo možné obměnit velikost sklenic, ve kterých dostávají hosté víno. V Anglii se standardně nalévá do 300mililitrových číší. Výzkumníci v čele s Rachel Pecheyovou z proslulé místní univerzity, zařídili, aby se v restauraci rozlévalo víno buďto do větších 370mililitrových, nebo menších 250mililitrových. Vína se ale nalévalo pořád stejně, nezávisle na velikosti nádoby. Vědci sledovali, kolik se ho v restauraci celkem prodá.
Jak větší, tak menší sklenice se v restauraci používaly dohromady čtrnáct dnů. Ze standartních číší vypili hosté v průměru 16,7 litru vína za den. S menšími sklenicemi to bylo stejně přibližně stejně - 16,6 l. Když se však víno rozlévalo ve velkých sklenicích, hosté ho vypili za den 18,9 litru. Výzkumníci nevědí, čím to přesně je.
Nevědomá křivda
Když dopijeme víno z velké sklenice, může nám připadat, že jsme ho měli málo a objednáme si ještě jednu. Plná sklenice vypadá uspokojivě. Pokud pijeme z poloprázdné, připadáme si ochuzení a chceme další. U obou zmíněných vysvětelní se předpokládá, že fungují bez účasti vědomí. Proč pak ale objem prodaného vína nezměnily menší číše? Když lidé pijí víc z větších sklenic, proč nepijí méně z menších? Jestli máte nějaký nápad, čím by to mohlo být, můžete ho vědcům napsat.
Ať už je příčina efektu jakákoliv, mohl by mít praktické využití. Restauratéři udělají dobře, pokud nakoupí co největší sklenice. Evropská unie zase může začít přemýšlet o nařízení jejich nejvyššího povoleného objemu. Alkohol je koneckonců nezdravý.
Psychologové už v minulosti objevili několik podobných efektů. Tak například objem jídla, které si naložíme, ovlivňuje velikost talíře. Když mají lidé na výběr, nakládají si na velké talíře víc jídla než na malé. Kolik jídla doopravdy je, je jim jedno. Zjistili to před časem Američan Brian Wansink a Nizozemec Koert Van Ittersum. Lidé se orientují podle zrakových vodítek.
Tlustí číšníci
Zdá se, že máme v hlavě určité měřítko pro správě zaplněný talíř - asi sedmdesát procent jeho plochy - které používáme nezávisle na rozměrech nádobí. To by ještě znělo celkem logicky. Brien Wansink ale společně s Němcem Timem Döringem ale zjistil, že množství jídla, které sníme, ovlivňuje i jeho barva, přesněji barevný kontrast mezi jídlem a talířem. Čím je větší, tím víc nám připadá, že jídla je, a tím méně ho zbaštíme.
Ovlivňuje nás i obsluha. Stejná dvojice vědců vyzkoumala, že když nás obsluhují tlustí číšníci, objednáváme si větší porce.
Velikost objednané porce roste v závislosti na indexu tělesné hmotnosti (tzv. BMI, hmotnost dělená druhou mocninou výšky) číšníka či číšnice. Hosté tlustých číšníků si chtějí zákusek až čtyřikrát častěji než hosté hubených. "Do restaurace nikdo nechodí, aby začal s dietou," prohlásil Döring. "Následkem toho jsme ohromně náchylní k podnětům, které nám poskytují ospravedlnění objednat si a sníst, co chceme."
