Nový materiál nejspíše poslouží k výrobě těsnění či nátěrů, ale tvůrce by ho rád dopřál i dětem.
Gumě podobná substance se na první pohled chová poměrně tradičně – po natažení se smrští do původního tvaru, i když pomalu. Nevěřící úsměv vyvolá až pohled na to, jak se přeříznutý pásek po přitlačení konců opět slepí tak pevně, že už po čtvrthodině spoj snese natažení do trojnásobné délky a po několika hodinách je opět pevný jako dříve.
Lepit k sobě lze jen plochy řezu, ne jakékoli dva konce, ovšem „lepivost“ prý vydrží poměrně dlouho, v závislosti na teplotě: při pokojové týden, při čtyřiceti stupních Celsia jen dva dny. „Supramolekulární guma“, jak svůj objev nazvali vědci z pařížského Institutu vyššího vzdělání v průmyslové fyzice a chemii (ESPCI), se vyrábí z rostlinného oleje a močoviny. Postup je prý téměř zcela ekologický, přičemž se dá údajně zdokonalit tak, aby byl zcela čistý. Materiál lze i snadno recyklovat. Vývoj, který trval pět let, je podle vědců u konce a je možné začít s průmyslovou výrobou.
Rozdílné chování oproti gumě je důsledkem využití jiných chemických vazeb. Zatímco chování gumy je založeno na kovalentních vazbách (atomy mezi sebou sdílejí elektrony), nová látky spoléhá na vazby vodíkové. Ty vznikají tak, že se molekuly s atomem vodíku polarizují, strana s atomem vodíku je nabitá kladně, druhá (třeba s atomy kyslíku ve vodě) záporně. Molekuly se tak k sobě „lepí“ opačně nabitými konci. Taková vazba je desetkrát slabší než kovalentní, ale může se poměrně snadno opět obnovit: to také vysvětluje vlastnosti vody a regenerační schopnosti umělé gumy.
Vedoucí výzkumu Ludwik Leibler si dovede představit například těsnění, které se po natržení opět samo spojí, nebo nátěr zakrývající oděry. Ale má i hravější nápady: „Děti vždycky rozbíjejí hračky. Nebylo by pěkné, kdybyste jim je mohli opět snadno opravit?“
Foto: SXC
