Hra Tetris může pomoci účastníkům havárií a katastrof

Lidem, kteří prožili nějakou hrůzyplnou událost, by od nočních můr mohl pomoci starý dobrý Tetris založený na skládání padajících kostiček. Naznačují to výsledky experimentů provedených na univerzitě v Oxfordu. Hře je však třeba se věnovat do šesti hodin po traumatizujícím zážitku.

Je to poněkud nezvyklá představa. Člověk, který jen zázrakem přežil ošklivou autohavárii nebo kterého záchranáři právě evakuovali z domu strženého povodní, dostane deku přes ramena, horký čaj - a notebook s Tetrisem. Experimenty, jejichž výsledky britští psychologové zveřejnili v odborném časopise PLoS ONE, naznačují, že tak lze omezit důsledky takzvané posttraumatické stresové poruchy. Při ní se lidem vracejí nepříjemně živé vzpomínky na prožité neštěstí.

Obraz zmizí, jeho interpretace zůstane

Lidská mysl funguje dvěma způsoby. Jednak zpracovává přímé informace ze smyslových orgánů, jednak se pokouší získaná data interpretovat a zařadit je do širšího kontextu. Slyšet někoho mluvit neznámým jazykem je zkrátka něco jiného než jeho proslovu skutečně porozumět. Oba "pracovní režimy" přitom mají omezenou kapacitu. Nikdo není schopen například řešit náročnou matematickou úlohu a zároveň diskutovat s filosofem o nesmrtelnosti chrousta.

Pokusy provedené oxfordskými psychology vycházejí z předpokladu, že soustředění na padající kostičky v Tetrisu zabrání našemu mozku, aby zpracoval čerstvé vzpomínky na prodělané trauma. Zatímco interpretace prožitích událostí narušena není, mozek si nestihne uložit konkrétní zrakové vjemy, a ty se proto nemohou později vracet.

Hra jako nástroj zapomnění

Čtyřicet dobrovolníků sledovalo film s traumatizujícími záběry nejrůznějších zranění, například drastické reklamy upozorňující na nebezpečí alkoholu za volantem. Půl hodiny po projekci si polovina účastníků pokusu zahrála na deset minut Tetris, druhá polovina jen odpočívala. Ukázalo se, že během následujícího týdne se hráčům barvité vzpomínky na zhlédnutý film vracely mnohem vzácněji než kontrolní skupině.

Sledování kostiček v Tetrisu zřejmě soutěžilo s filmovými záběry o omezenou kapacitu mozku zpracovat vizuální informace, takže se mnohé drastické detaily nestihly uložit do paměti. Psycholožka Emily Holmesová, která se na výzkumu podílela, nicméně zdůrazňuje, že jde o předběžné výsledky, které mají k praktickému použití ještě daleko.

Foto: profimedia.cz, archiv