Teprve padesát let od chvíle, kdy se začala používat dosud nejúčinnější a nejrozšířenější hmyz odpuzující látka diethyltoluamid, vědci zjistili, jak funguje. Takzvaný DEET obsahuje valná většina prodávaných repelentů.
Na účinky DEETu přišli vědci amerického ministerstva obrany již v roce 1946, když se snažili vyřešit problém s hmyzím trápením, které zakoušeli vojáci během druhé světové války v džunglích Indočíny a Tichomoří. Volně prodejné výrobky s touto účinnou látkou se dostaly na trh o jedenáct let později. Vynálezci ovšem při svém bádání postupovali spíš metodou pokus-omyl, a vědci se do dnešních dnů jen dohadovali, jak přesně repelent funguje: zda hmyz zbavuje čichu či jim jen páchne tolik, že před ním prchají.
Tým z Rockefellerovy univerzity v New Yorku prováděl pokusy na muškách octomilkách, nikoliv přímo na komárech. Octomilkám totiž lze poměrně snadno manipulovat s genetickou výbavou a tak se často používají v laboratořích, když je třeba hmyz s nějakým tím vypnutým genem. V tomto případě šlo o mušky s upravenými čichovými receptory. Podle biologů je nicméně působení na komáry a další krvežíznivý hmyz analogické.
Všechno ale začalo přeci jen u komárů. Už dříve při jejich zkoumání vědci došli k závěru, že jim repelent zahlcuje čichový systém: „Klidně si i sedli na ruku postříkanou DEETem, ale sát nezačali, odlétli a pak celé hodiny seděli stranou. Jako by čekali, než se jim čich vyčistí," řekl serveru National Geographic Jonathan Day z Floridské univerzity, který komáry již dříve sledoval.
Komáři najdou člověka díky jeho pachu. Látky v lidském potu hmyz přitahují, když mu však DEET zahltí důležité receptory, stane se člověk pro mouchy i komáry neviditelným. Diethyltoluamid přitom nevyřadí veškerý čich, jak vědci zjistili sledováním elektrických impulzů v muščím čichovém systému. Ovlivněný hmyz už necítí lákavé lidské pachy, ale třeba kysličník uhličitý z našeho dechu ano.
„Jenže v přírodě vypouští kysličník uhličitý spousta věcí - třeba bažiny - ke kterým není dobré se přibližovat, když jste komár," tvrdí hlavní autorka výzkumu Leslie Vosshallová. Člověk tak není pro komáry vůbec zajímavý. Podle Vosshallové může dokonalé pochopení působení diethyltoluamid pomoci ve vývoji nových, dokonalejších repelentů.
Foto: archiv
