Polychlorované bifenyly, dioxiny, polycyklické aromatické uhlovodíky... Jedovaté látky, jimiž jsou zamořeny stovky míst České republiky, měl odstranit vítěz ekotendru. Sporná zakázka však má na kahánku a hledá se jiné řešení. Co všechno se v půdě skrývá a jak se lze toxických látek zbavit?
Když stát v 90. letech privatizoval průmyslové podniky, zavázal se, že v prodávaných areálech odstraní ekologickou zátěž z dob socialismu - kontaminaci chemikáliemi všeho druhu. Část znečištění už zlikvidovaly dekontaminační firmy vybírané pro jednotlivé dílčí úkoly. Ekotendr měl řešení dalšího obrovského balíku ekologických problémů svěřit jediné firmě.
Státní garance na neodstraněné ekologické zátěže mají hodnotu 114 miliard korun. Odhad skutečných nákladů na likvidaci vypracovaný ministerstvem životního prostředí však dospěl k částce mezi
Pochybnosti o hospodárnosti zvoleného řešení vygradovaly tento týden, když i Miroslav Kalousek, dlouhodobě jeden z největších zastánců ekotendru, prohlásil, že přijetí vítězné nabídky ve vládě nepodpoří. Nyní je i s ohledem na dlouhodobou skepsi Petra Nečase pravděpodobné, že vláda vítěznou nabídku nepřijme.
Jisté je jen jedno: ekologické škody z dob socialismu někdo odstranit musí. Ale jak? O možnostech, které sahají od spalovny po "výkrm" hladových bakterií, hovoří v rozhovoru pro časopis TÝDEN chemik Tomáš Cajthaml, vedoucí Laboratoře environmentální biotechnologie Mikrobiologického ústavu Akademie věd ČR.
* Proč jsou některé chemikálie prakticky nerozložitelné?
* Čím si dnes zaděláváme na budoucí problémy?
* Kde se dodnes používá DDT?
* Jak člověk chemickým znečištěním urychluje evoluci?
* Dají se toxické látky odstranit kompostováním?
* Pomohou geneticky upravené bakterie?
Odpovědi na tyto otázky čtěte v časopise TÝDEN, který vychází v pondělí 24. října 2011.
