Myš, ze které život vyprchal už před šestnácti lety a jejíž tělo bylo od té doby zmraženo na teplotu -20 °C, získala díky úsilí japonských vědců přesnou genetickou kopii, která se těší plnému zdraví. Padla tím jedna z překážek klonování dávno mrtvých živočichů. K oživení mamutů je však ještě velmi dlouhá cesta.
Odborníci se dlouho domnívali, že klonování zmrzlých zvířat není možné, protože ledové krystalky potrhají tkáně a napáchají v buňkách nenapravitelné škody. V minulosti se už sice narodily myši klonované ze zmrzlých buněk, ale tyto buňky byly před zmražením izolovány a ošetřeny ochrannými chemikáliemi. Teď poprvé se podařilo naklonovat zvíře, které bylo zmraženo celé a bez jakékoli speciální péče.
Jak využít mrtvé buňky?
Při klonování obvykle splývá buňka klonovaného zvířete s vajíčkem zbaveným vlastní dědičné informace. Tuto metodu ale tentokrát nebylo možno použít, protože buňky byly mrtvé a jejich buněčná membrána se rozpadala. Bez úhony přežila pouze genetická informace uložená v jaderné DNA. Japonští vědci proto zvolili jiný postup. Nespojili buňku s vajíčkem, ale vstříkli do vajíčka pouze buněčné jádro, které získali z mozku zmrzlé myši.
Klonování je zatím velmi neefektivní proces. Japonci proto neimplantovali náhradním matkám přímo embrya vzniklá vnesením buněčného jádra do "prázdného" vajíčka. Místo toho z vajíčka s novou dědičnou informací vytvořili embryonální kmenové buňky. Získali tak neomezené množství zdravých buněk s DNA pocházející ze zmrzlé myši. Ty potom použili pro "druhé kolo" klonování. Kmenovou buňku spojili s dalším vajíčkem zbaveným jádra a takto připravené embryo implantovali náhradní myší matce. Ta porodila klon původní zmrzlé myši.
Článek popisující použitou metodu vyšel v aktuálním čísle vědeckého časopisu Proceedings of the National Academy of Sciences.
Budeme klonovat mamuty?
Autoři doufají, že jejich úspěch přispěje k vývoji klonovacích technik využitelných pro záchranu ohrožených druhů nebo dokonce pro oživení dávno vyhynulých zvířat, například mamutů.
To ale naráží na řadu dalších problémů. Genetická informace sice přežila bez úhony šestnáct let v mrazáku, ale to ještě neznamená, že stejně dobře přečkala tisíce let v sibiřské tundře, kde tělo mohlo opakovaně roztát. Pro vyhynulé druhy navíc nejsou k dispozici vhodná vajíčka, do nichž by bylo možno DNA vložit, ani náhradní matky, které by klonovaná embrya donosily.
Foto: National Academy of Sciences, PNAS, Profimedia
