Jak na ně
Každá odolná štěnice má na svou obranu minimálně dva různé geny
28.03.2013 12:00 Původní zpráva
Vědci poodhalili způsob, jímž získávají nevítaní lidští spolunocležníci rezistenci vůči insekticidům. Identifikovali konkrétní geny, jež ji mají na svědomí. Když je dočasně vypnuli, hmyz odolnost ztratil.
Skupina parazitologů, vedená Subbou R. Pallim z Kentucké univerzity, popisuje v časopise Scientific Reports výsledky svého výzkumu obranných prostředků štěnic. Ty má většina lidí čtenářů asi spojeny s představou temného středověku, koncentračních táborů, nebo dnešního rozvojového světa. V poslední době se však šíří i na západě, včetně Česka. Má to dva důvody. Lidé na celém světě víc cestují, takže si štěnice snadno přivezou. Krev sající hmyz se také dokázal přizpůsobit části insekticidů, takže je obtížnější se ho zbavit.
Palli a jeho spolupracovníci teď prozkoumali, jak to štěnice dělají. Sehnali jednadvacet populací lidských štěnic domácích odolných vůči hubícím prostředkům. Porovnali jejich genom s genomem štěnic chovaných v laboratoři, které na pesticidy spolehlivě umíraly. Podařilo se jim identifikovat čtrnáct úseků DNA, jež by mohly za rezistencí stát.
Štěnice neponechávají nic náhodě. Každá z odolných linií parazitů nesla minimálně dva různé geny pro rezistenci. Všechny byly zapnuté v jádrech buněk integumentu. To je vrstva těla složená z kutikuly a z buněk, které ji vylučují. Kutikula je pevná vnější kostra hmyzu. Dává jeho tělu tvar a chrání ho před vnějším prostředím.
Zablokované geny
Štěnice se živí jen krví. Používat otrávené návnady jako při hubení jiných druhů hmyzu nemá smysl. Jediná cesta, jak do nich dostat nějaký jed je proto povrch těla. Než se napijí, jsou štěnice placaté, aby se před vámi mohly schovat. Integument tvoří většinu jejich hmotnosti. Aby vědci ověřili, jestli příslušné geny opravdu způsobují odolnost vůči insekticidům, zkusili je dočasně vypnout pomocí upravených kousků RNA. Hmyz rezistenci ztratil, přesně podle předpokladů badatelů.
Zásah nezměnil dědičnou výbavu zvířat. Jejich potomci si z pesticidů dál nic nedělali. Podařilo se potvrdit dvě domněnky jiných výzkumníků o podstatě odolnosti. Jeden z genů zvyšuje v buňkách integumentu produkci enzymu cytochrom P450. Ten máme i my a angažuje se v metabolizmu cizorodých látek, jako jsou třeba léky nebo i jedy. Druhý mechanizmus odolnosti chrání nervové buňky.
Traumatická kopulace
Insekticidy působí na iontové kanály, bílkoviny, které přivádí do jejich vnitřního prostoru elektricky nabité částice. Změna koncentrace iontů vně a uvnitř buňky je podstata vedení nervového vzruchu. Nervové buňky členovce zasaženého pesticidem se začnou neustále spouštět, což nepřežije. Iontové kanály štěnic s patřičným genem byly vůči jedu odolné. Mechanizmus působení ostatních nalezených úseků DNA ale zůstává neznámý.
Jelikož má většina štěnic několik rezistentních genů, bude podle vědců potřeba v příštích letech vyrábět místo jednotlivých pesticidů pesticidové koktejly. Ani tak není pravděpodobné, že bychom se štěnic někdy zbavili. Koexistují s námi už od časů pravěkých lovců, kteří obývali jeskyně společně s jejich původními hostiteli netopýry.
Štěnice patří do skupiny ploštic. Jejich příbuzné jsou třeba ruměnice, vodoměrky, nebo bruslařky. Mají šest životních stádií. Jsou známé takzvanou traumatickou kopulací. To znamená, že samice nemají žádný specializovaný pářící orgán. Samci jim musí protrhnout kutikulu na zadečku, aby je oplodnili. Oplodněná samička pak žije za ideálních podmínek ještě zhruba devět měsíců. Za tu dobu naklade asi pětistovku vajíček.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.