Z ledovců, které stékají z pevniny do oceánu, se postupně odlamují větší i menší kry. Občas se oddělí ledový plát o ploše desítek kilometrů čtverečních, což je kvůli globálnímu oteplování stále častější jev. Pro klimatology a oceánografy je proto důležité mít k dispozici model, který chování ledovce dokáže předpovídat.
O matematický popis odlamování ledových ker se pokusili vědci z Pennsylvania State University. Kdyby měli do výpočtu zahrnout všechny faktory, které průběh události ovlivňují, byl by výsledný model příliš složitý. Bylo by třeba započítat například vliv přílivu, vlnobití, srážek s jinými ledovci nebo strukturu, teplotu a hustotu ledu.
Ukázalo se však, že dominantním faktorem, který ovlivňuje chování ledovce nejvýrazněji, je rychlost, s jakou se ledovec vlastní vahou rozprostírá do stále větší plochy. Zlomy jsou totiž důsledkem právě tohoto pohybu. Pokud se ledovec roztahuje pomalu, zlomy nejsou tak hluboké a nevedou k odlamování ledových ker. Další parametry, například šířka a mocnost ledovce, hrají v dynamice celého procesu pouze vedlejší úlohu.
Čelo ledovce se postupně rozpadá, největší uvolněná kra je asi 1,5 kilometru široká a 900 metrů vysoká. Video zachycuje patnáctiminutovou událost snímanou s frekvencí jednoho snímku za deset sekund. (Fahnestock/UNH)
Některé ledové pláty zasahují až 800 kilometrů na volné moře, než se od mateřského ledovce odlomí, jiné praskají kousek od pobřeží. Vědci svůj zjednodušený model chování ledovců publikují v dnešním vydání časopisu Science.
13. srpna 2005, ostrov Ellesmere na severu Kanady. Od ledovce se odlomila kra o ploše 66 kilometrů čtverečních. (NASA)
Foto: profimedia.cz
