Když šneci cestují

Hlemýždi jsou pomalí, ale mazaní. Šetří prý energii tím, že kloužou po slizových stopách svých soukmenovců. Ti nejmazanější navíc dokážou přichyceni k ptákům překonávat tisíce kilometrů oceánu.

Šneci vydají spoustu síly, možná celou třetinu, na tvorbu slizu, tvrdí Mark Davies ze Sunderlandské univerzity, autor nové studie o pohybu pomalých „ulitářů“. „Jejich způsob přesunu je energeticky velmi neefektivní, mnohem náročnější než ostatní způsoby – plavání, létání i chůze,“ vysvětluje Davies a dodává, že kdybychom my třetinu své energie spotřebovali na chůzi, stejně jako šneci bychom se příliš daleko nedostali.

Sledováním mořských hlemýžďů na britském pobřeží Davies zjistil, že rádi využívají slizovou stopu zanechanou některým z kolegů. Začal se tedy zajímat, jak moc jim může tento trik pomoci. Nechal šneky lézt po mikroskopových sklíčkách a měřil množství slizu, které kladou, když se plazí jako první, nebo někomu ve stopách. V druhém případě potřebovali šneci o dvě třetiny slizu méně, stačilo položenou „silnici“ jen čerstvě navlhčit. „To, že dokážou ušetřit tolik energie, má zásadní vliv na jejich šance najít partnera k páření,“ tvrdí Davies.

Putování v cizím slizu podle něho zvyšuje i šance na to, dostat se k další potravě. Hlemýždi také umějí ze slizové stopy vyčíst, kdo před nimi lezl: možná dobrý důvod sledovat potenciálního partnera, navíc s využitím jeho slizu rychleji; šance na páření se zase zvyšuje.

Že jinak velmi nešikovný způsob pohybu má svá kouzla, ukazuje i výzkum Richarda Preecea z univerzity v Cambridgi. Ten zjišťoval, jak se mohla evropská hrotice převrácená dostat nejen na Azory, ale také na téměř devět tisíc kilometrů vzdálený ostrůvek Tristan da Cunha v jižním Atlantiku. Protože vítr šneka s ulitou příliš nenadnáší a slaná voda slizouna záhy zahubí, na bouři či plovoucí dřevo nelze spoléhat. Z genetických testů je také zřejmé, že slizovití přistěhovalci obydlili ostrov několik století před lidmi. Podle Preecea přinesl hrotici, která se většinu času pohybuje po stromech, nejspíše pták, k němuž se hlemýžď přilepil. A co víc, o několik století později se dokázal, nyní již jako nový druh Tristania, vrátit na starý kontinent.

Autor: -lbz-