Rizikové chovy
Klokaní bakterie přežijí antibiotika

Jedna z možností, jak obnovit populaci nějakého ohroženého živočicha ve volné přírodě, je nechat ho namnožit v zajetí. Takový postup ale není úplně bez rizika. Týká se to i australských klokanů skalních.

Australští ochranáři chovají klokany v útulku pro divoká zvířata Waterfall Springs asi sedmdesát kilometrů na sever od Sydney. Tamní skupina zvířat je zhruba šedesátičlenná. Michelle Powerová, Smantha Emeryová a Michael Gillings, všichni tři z Macquarieské univerzity, zjistili, že bakterie ve střevech chovanců útulku vlastní geny způsobující rezistenci vůči antibiotikům. Svůj objev popisují v časopise PloS ONE. Jak se zvířata odolnými bakteriemi nakazila, není jasné. Vědci podezírají buďto vodu nebo krmení.

Bakterie přistupují k vlastní genetické výbavě tvořivěji než my. Mají jeden kruhový chromozóm, na němž je uložena většina informací potřebných k životu. Kromě něj ale vlastní ještě kratší genetické úseky, tzv. plazmidy. Jak s informacemi na chromozomu, tak s informacemi v plazmidech čile obchodují.

Lidský jedinec vzniká unikátní kombinací DNA rodičů a jeho genetická podstata zůstává celý život neměnná. Bakterie si ale mohou navzájem vyměňovat jednotlivé geny, nebo je dokonce přidávat ke svému genetickému rejstříku, pokud na ně jen tak narazí, jak plavou v okolí. Stačí, aby byly užitečné.

Genové kazety

Jeden z nástrojů výměny DNA jsou genové kazety - krátké úseky genetického textu, obsahující jeden nebo dva geny s ostře vymezenou funkcí. Genové kazety se přemísťují pomocí integronů. Integron se skládá z vlastní kazety a dalšího genu, který má na starosti její kopírování a přemísťování z místa na místo. Integrony jsou k nalezení jak v hlavním chromozomu bakterie, tak v plazmidech. Často obsahují geny, které bakterii chrání proti antibiotikům. Při jejich výzkumu je ostatně vědci poprvé objevili.

Powerová, Emeryová a Gillings hledali nebezpečné integrony ve výkalech klokanů skalních. Porovnali střevní bakterie zvířat z útulku Waterfall Springs a pěti národních parků: Warumbungles, Oxley Wild Rivers, Wollemi a Capartee.

Bakterie ve střevech klokanů z národních parků integrony nevlastnily. Zato v útulku Waterfall Springs je vědci našli v osmačtyřiceti procentech vzorků. Nalezené genové kazety obsahovaly geny, které mají v oblibě mikrobi způsobující lidské choroby.

Možné zdroje infekce

Zvířata z útulku pila vodu z podzemních pramenů a jedla vojtěškovou řezanku. Odolné bakterie se do střev klokanů mohly dostat z obou zdrojů. Podzemní voda v blízkosti lidských sídel je často znečistěná. Při sklizni vojtěšky se taky nedá dodržovat absolutní čistota. Času na kolonizaci těl klokanů měli mikrobi dost. Podle vědců se to podařilo několika různým liniím rezistentních bakterií nezávisle na sobě.

Není to poprvé, kdy se podobný přenos povedlo zaznamenat. Bakterie rezistentní vůči lidským antibiotikům našli vědci už i ve střevech šimpanzů v Ugandě, rysů, a dokonce i delfínů. Řeč je o divokých zvířatech. U domácích a hospodářských zvířat jsou odolné bakterie ještě běžnější.