Antonín Jebavý se v listopadu ve svých 3,5 letech stal pětistým člověkem, jemuž v České republice začal sloužit kochleární implantát. Tedy zařízení, které narozdíl od naslouchadla zvuk pouze nezesiluje, ale přímo stimuluje sluchový nerv. Právě u dětí bývají výsledky implantace nejlepší.
Kochleární implantát pomocí mikrofonu zaznamenává zvuky z prostředí. Řečový procesor signál kóduje tak, aby informace o časových a spektrálních charakteristikách zvuku mohla být co nejvěrněji předána elektrodami ke sluchovému nervu. Část implantátu je tedy umístěna přímo v pacientově hlavě: přijímač signálu je uložen v jamce skalní kosti a svazek elektrod vede až do hlemýždě vnitřního ucha.
Především pro děti
Sluch nenahradí dokonale, elektronicky zpracované zvuky jsou jiné než ty, které slyší zdravé ucho. Pacient se proto musí naučit přijímané signály správně interpretovat. Mnozí lidé však díky implantátu zvládnou i telefonovat.
Ve světě ho používá kolem 200 tisíc pacientů, u nás ho dvě centra v pražském Motole implantovali už pěti stům neslyšících, z toho 365 dětem. Čím dříve totiž implantát začne neslyšícímu člověku sloužit, tím lepší jsou výsledky. Pro učení jazyka je nejdůležitější období od narození do šesti let.
„Možnosti implantace by mohlo využít daleko více pacientů. Statistiky potvrzují, že přibližně jedno z 500 dětí se rodí neslyšících nebo s velmi vážnou poruchou sluchu. V roce 2008 se v České republice narodilo téměř 120 tisíc dětí a bylo provedeno méně než padesát implantací, a to včetně dospělých pacientů. Je zde tedy velký potenciál pro léčbu a implantace," říká Josef Syka z Ústavu experimentální medicíny Akademie věd.
Opět vidět
Vyspělé technologie vracejí kromě sluchu i zrak. Umělé čočky schopné zaostřit na různou vzdálenost jsou už běžné, pomalu se prosazuje i umělá rohovka vhodná pro ty pacienty, u nichž není možná jednodušší transplantace. První operace v České republice se uskutečnila před čtyřmi lety.
Ještě větší výzvu však představuje umělá sítnice. Už dvacet let na ní pracuje několik týmů na celém světě. Existují prototypy, některé se už osvědčily při prvních testech na nevidomých pacientech a výrobci doufají, že v roce 2011 by jejich využití mohlo být schváleno pro širší použití.
ČTĚTE TAKÉ: Lékaři vrátili nevidomým zrak. Pomocí genů
Umělá sítnice neumí vrátit dokonalý zrak, ale usnadní orientaci v prostoru. Pro nevidomé je velkou pomocí i prosté rozpoznávání světla a stínu, registrace pohybu a rozeznání větších objektů. Podmínkou jejího využití je zachovaná funkce zrakového nervu.
V září se v německém Bonnu konala konference Artificial Vision, na níž se představila různá řešení tohoto problému. Nejpokročilejší systémy sestávají z čipu citlivého na světlo, který se implantuje na sítnici. Světlo převádí na elektrické impulsy a předává je nervovým buňkám sítnice.
Na dobré cestě je i vývoj čipu přijímajícího data z malé kamery instalované na brýlích. Také on předává elektrické signály nervovým buňkám v sítnici. Další týmy se pokoušejí stimulovat přímo zrakový nerv nebo příslušné centrum v mozku.
O technologiích v medicíně vyšel rozsáhlý článek Chytré strojky v nás v časopise TÝDEN č. 42/2009.
Foto: Cochlear, Wentai Liu
