Která cesta k nevyčerpatelnému zdroji energie v podobě termojaderné fúze je schůdnější? Zatímco projekt tokamaku ITER vázne, nejvýkonnější laser světa jede naplno.
Slunce svítí a hřeje díky termonukleární reakci, při níž se spojují jádra vodíku. Člověk se pokouší sluneční těleso napodobit, ale zatím se mu to podařilo pouze ve vodíkové bombě. Udržet v chodu řízenou reakci je mnohem obtížnější.
Při termonukleární reakci se uvolňuje výrazně více energie než při štěpení atomů těžkých prvků v tradičních atomových elektrárnách. Při reakci nevzniká radioaktivní odpad. Potíž je v tom, že jádra se spojují jen velmi neochotně. Využití silných laserů představuje jednu z možností, jak je k tomu donutit. A právě o to usilují fyzikové v Lawrencově národní laboratoři v kalifornském Livermoru, kde nyní začaly experimenty s "ostřelováním" kapsle s palivem.
Na kuličku o průměru dva milimetry vědci zaměřili 192 laserových paprsků a dodali jí jeden megajoule energie. Třicetkrát tím překonali dosavadní rekord. Zažehnutí reakce, které by energetické náklady na provoz laseru mnohonásobně vrátilo, zatím nebylo v plánu. Cílem bylo dozvědět se více o dějích probíhajících při stlačování kapsle. Experimenty jsou na počátku.
Konkurence má problémy
Podobný evropský projekt HiPER se potýká s nedostatkem financí a laser se ještě ani nezačal stavět. Zpoždění nabírá i stavba mezinárodního fúzního reaktoru ITER. Horké plazma v něm má být udržováno silným magnetickým polem od stěn reaktoru, které by se jinak okamžitě roztavily.
Potíže spojené s využitím termojaderné fúze dobře ilustruje výrok indického fyzika Homiho Bhabhy z roku 1955: "Odvážím se předpovědět, že metoda pro uvolnění fúzní energie kontrolovaným způsobem bude nalezena v průběhu příštích dvou desetiletí." Kdyby totéž prohlásil dnes, dvacet let by se stále jevilo jako značně optimistický odhad.
