Lukeš: Národní muzeum je teď takovým muzeem muzea

Historická budova Národního muzea na Václavském náměstí je v havarijním stavu. V roce 2012 by měla začít její dlouho odkládaná rekonstrukce. Jak bude probíhat a jak bude vypadat provoz muzea během ní a po jejím skončení, vysvětluje pro on-line deník TÝDEN.CZ generální ředitel Národního muzea Michal Lukeš.

Do 3. srpna se mohou firmy hlásit do výběrového řízení na projektanta rekonstrukce, o vítězi má být jasno do konce roku. Muzeum také 1. června převzalo novou budovu v sousedství. Dříve v ní sídlilo Federální shromáždění a později Svobodná Evropa. Rekonstrukce je plánována na roky 2012 až 2015, nová budova se však veřejnosti otevře už letos v polovině srpna.

Fotogalerii historické budovy před rekonstrukcí si prohlédněte ZDE.

Kdy se stará budova pro veřejnost uzavře?
Neřeknu vám přesné datum. Interní termín pro zaměstnance a vyklizení sbírek je únor 2011, ale máme tam samozřejmě nějaké rezervy. Každopádně začátkem roku 2012 by budova měla být předána k rekonstrukci. V ten moment začne vedlejší budova fungovat jako dočasná náhradní budova Národního muzea, i když nebude mít takovou kapacitu. Ale neradi bychom z Václavského náměstí úplně zmizeli.

Co bude v nové budově k vidění do roku 2012?
Od začátku jsme deklarovali, že novou budovu chceme co nejdříve otevřít veřejnosti. Poprvé ji otevřeme 15. srpna formou komentovaných prohlídek. Budova má docela zajímavou minulost. Byla postavena jako burza, potom byla přestavěna a sídlil v ní komunistický parlament. Psaly se v ní dějiny na přelomu let 1989 a 1990, zažila rozpad federace...

Zároveň připravujeme výstavní provoz, který spustíme k 17. listopadu výstavou Be Free, která je věnována nejen výročí revoluce, ale celé druhé polovině 20. století, touze člověka po svobodě. Využíváme toho historického paradoxu, že v budově sídlili komunisté a pak je tam vystřídala „štvavá vysílačka" - Svobodná Evropa.

Takže stávající expozice v současné podobě přenášet nebudete?
Ne, to by ani nešlo, jsou zastaralé. Máme tu expozice z 19. století, vitríny z 50. a 60. let a zároveň děláme moderní výstavy. Ale využijeme samozřejmě jejich prvky. Chceme ukázat, jak šly Národním muzeem dějiny, a zároveň nám to umožní vystavit nejzajímavější předměty celkem přirozeně a retrospektivně. Měla by to být taková procházka expozicemi Národního muzea od 19. do 21. století. Kromě toho tam budeme točit další výstavy i jiný kulturní provoz.

Ani po rekonstrukci nebudou v nové budově depozitáře? Pouze pracovny a expozice?
Rád bych vyvrátil mýtus, že se jedná o nový depozitář Národního muzea. Připadá mi, že prostory v samém centru Prahy by pro nějaké sklady byly příliš drahé a luxusní. Budova by měla v co největší míře sloužit veřejnosti. Chceme rychle upravit především prostory ve spodní části, kde bude pokladna, muzejní obchod, restaurace... Budou tam pouze malé příruční depozitáře nutné k provozu pracoven. A chceme tam do budoucna přestěhovat i archiv Národního muzea. Ale rozhodně tam nebudou depozitáře. Nezastírám, že ne všem zaměstnancům se to líbí, protože byli zvyklí mít depozitář hned u stolu a pracoviště pohodlně na metru.

Do jakých prostor se tedy sbírky a zaměstnanci Národního muzea po dobu rekonstrukce přestěhují?
Z budovy musíme postupně odstěhovat několik set tisíc sbírkových předmětů různého druhu. Postupně je stěhujeme do Horních Počernic, kde jsou depozitáře Přírodovědeckého muzea, a do Terezína, kam se přesunují sbírky humanitních oborů. Přírodovědci mají své pracovny a laboratoře v Horních Počernicích, Historické muzeum, knihovna a servisní profese se stěhují do vedlejší budovy bývalého Federálního shromáždění.

Máte už promyšlenu podobu budoucích stálých expozic v historické budově?
Máme promyšlenu základní kostru. Národní muzeum má jedno možná světové specifikum, že je to muzeum kombinované, v jednom domě sídlí přírodovědci a historici. Rozhodli jsme se, že toho využijeme. Měla by vzniknout expozice, která bude kombinovat dějiny lidstva s vývojem přírody. Měla by ukazovat, jak člověk ovlivňoval přírodu a příroda člověka. Chceme vytvořit několik návštěvnických okruhů, ale byla by to jedna expozice s několika trasami. Až obě budovy propojíme podzemním tunelem, vznikne docela veliké muzeum, které za den nepůjde projít a návštěva bude muset být opakovaná. Do konce tohoto roku budeme mít podrobnější koncepční materiál.

Jaký bude osud slavné kostry plejtváka?
Obáváme se, že do vedlejší budovy se nám nevejde, takže bude uložena do depozitáře. Ale po rekonstrukci se pochopitelně zase vrátí jako zlatý hřeb přírodovědné expozice. Bez ní to nejde, je to náš maskot.

Rekonstrukce je, pokud vím, nutná i kvůli neutěšenému stavu budovy.
Budova je opravdu v havarijním stavu. Byla postavena v roce 1891 a od té doby byla víc poškozována než opravována. Za druhé světové války ji zasáhla bomba, fasádu poškodila střelba v roce 1968. Z dob stavby metra má narušenou statiku. Když budovu stavěli, ležela v klidové zóně na místě bývalé brány a hradeb. Naši předci si pochvalovali, že je to blízko centra a přece v klidu. To už dnes neplatí, budova je vystavena neustálým otřesům kvůli metru, magistrále i tunelu železnice.

Nefungují požární hydranty a rozvody plynu, vody i elektřiny jsou různě zflikované, budova neodpovídá moderním bezpečnostním předpisům ani nárokům na takové banální věci jako je přístup s kočárky nebo pro hendikepované návštěvníky a další náležitosti, které by každé muzeum mělo mít. O rekonstrukci se už mluví pomalu čtyřicet let a tím pádem se expozice nijak zásadně neinovovaly a vnitřek zamrzl v různých historických etapách. Národní muzeum se tak trochu stalo muzeem muzea.

Už se stalo, že by vám nějaká světová instituce odmítla zapůjčit exponát s odkazem na to, že byste nebyli schopni zajistit například vhodnou klimatizaci?
To se nám zatím kupodivu nestalo, naopak jsme v poslední době zaznamenali několik „zahraničně-politických úspěchů". Ale docela s velkým vypětím sil, protože to řešíme lokálními opatřeními. Zakoupili jsme několik špičkových pancéřovaných klimatizovaných vitrín. Podařilo se nám například přesvědčit Němce, Italy a Brity, aby nám půjčili originály Mnichovské dohody. Na druhou stranu - víme, o co můžeme požádat. O dva, tři předměty se touto lokální metodou umíme postarat, ale nedovedu si představit, že bych si půjčoval celou unikátní výstavu. Proto také plánujeme vytvořit na nádvoří veliký zahloubený výstavní sál, který by pro dočasné výstavy splňoval všechny klimatické a bezpečnostní parametry, abychom si, budou-li peníze, mohli říci v podstatě o cokoli.

Na kolik rekonstrukce přijde?
Celkové odhady na rekonstrukci hlavní budovy, revitalizaci nové budovy, stěhování a stavbu depozitářů v Terezíně  jsou 4,5 miliardy korun, z toho na 3,8 miliardy přijde rekonstrukce hlavní budovy. Zatím se nás naštěstí žádné škrty nedotkly.

A nehrozí problémy, pokud by se zpozdil projekt zahloubení magistrály, s nímž je rekonstrukce muzea asi docela pevně svázána?
Usilujeme o to, aby náš projekt byl realizován spolu s přeložkou magistrály. Proto jsme na to tlačili. Argumentovali jsme, že je praktické to dělat najednou, protože jinak se projekt prodraží a Praha bude opakovaně obtěžována velkou stavbou. Kdyby se opravilo Národní muzeum a zůstala před ním magistrála, poškozovalo by to naši image a další stavba by provoz muzea komplikovala i kvůli prašnosti, pohybům podloží a tak dále. Ale pokud by to nevyšlo, máme naše projekty udělané tak, aby nebyly na přeložce magistrály úplně závislé. Postupujeme koordinovaně, ale vlastně autonomně. Zpoždění přeložky by bylo nemilé, ale rekonstrukci muzea by neohrozilo.

Foto: Karel Šanda