Mechanické hračky <span>infiltrují</span> mezi zvířata

Věda a technika
11. 5. 2008 13:00
veverka
veverka

veverkaRoboveverka varuje živé kamarádky před nebezpečím máváním ocasu, umělý ještěr dává svými pohyby najevo, že se chce přátelit... A někde poblíž všechno pečlivě sledují biologové.

Veverka Rocky neběhá jako ostatní po celém lesíku, místo oříšků se živí elektrickým proudem a její chování neřídí mozek a instinkty, nýbrž notebook a profesorka Sarah Partanová. Její program právě provedl několik operací: přehrál zvuk varovného "štěkání" a zavrtěl ocasem. Živé veverky v okolí reagují, rozhlížejí se, vztyčeny na zadních nohou, a pak mizí na stromech. Pro vědce skvělý úspěch.

Otázku, jak se dostat blízko ke zvířatům a ještě se pokusit porozumět jejich komunikaci, si často kladou vědci studující určitý živočišný druh do nejmenších detailů. Odhalit jemné nuance v chování zvířat a jejich reakce na různé signály je těžké. Stále častěji tak přicházejí na řadu mechanické napodobeniny, které kontakt mezi lidmi a zvířaty zprostředkují.

Bohužel žádné specializované firmy vyrábějící mechanické zvířecí napodobeniny neexistují, a tak si vědci musejí pomáhat sami. Někdy si jen upraví hračku, jindy zhotoví – často ve spolupráci s kolegy z technických oborů – vlastní strojek. Jako třeba na univerzitě v Bruselu, kde malý, švábu podobný robot napuštěný feromony láká hmyz z úkrytu. Skuteční švábi ho klidně následují. Na univerzitě v Indianě zase umělý ještěr napodobuje typické pohyby tak, aby ostatní přesvědčil o tom, že se bude prát, přátelit či dohadovat o postavení ve skupině. Vědci tak provokují skutečné ještěry k reakcím, které si mohou nahrát a pečlivě analyzovat.

"Dlouho šlo jen o volbu mezi nesnadnou prací ve věrných reáliích v přírodě a kontrolovaným prostředím v laboratoři, v níž však zvířata méně reagují," říká Greg Demas studující zmíněné ještěry, "tyto modely používané v poli jsou pro nás novým stupněm výzkumu."

Foto: AP

Naše nejnovější vydání

TÝDENInstinktSedmičkaINTERVIEWTV BARRANDOVPŘEDPLATNÉ