Společenství mravenců, včel a dalšího sociálního hmyzu provádějí sanitární opatření podobně jako lidské město. Každý mrtvý mravenec musí být z hnízda co nejrychleji odstraněn, jinak hrozí epidemie. Toto chování řídí zvláštní druh chemické komunikace.
Odstraňování mrtvých těl coby obrana před patogenními organismy, které se v mrtvém těle mohou rychle množit, je zcela reflexivní chování. Biologové se až dosud domnívali, že signálem, jenž toto chování spouští, jsou chemické látky vznikající po započetí rozkladných procesů.
Jenomže mrtvá těla jsou často odstraňována velmi rychle, často dříve než hodinu po smrti. V tu dobu ještě nemůže hrát rozklad tkání žádnou roli. Vědci z Kalifornské univerzity zkoumali pravidla pro odstraňování mrtvých těl u jednoho jihoamerického druhu mravence. Výsledky svých pozorování včera publikovali v časopise Proceedings of the National Academy of Sciences.
Zjistili, že odstraňování mrtvých těl je skutečně řízeno chemicky, ale nikoli až látkami vznikajícími při biologickém rozkladu tkání. Zdá se, že i každý mravenec produkuje chemikálie spouštějící „úklidové" chování. Zároveň však živý mravenec neustále vytváří i dvojici organických látek, které toto chování blokují - jinak by se mravenci vzájemně považovali za mrtvé a snažili by se domnělé mrtvolky odstraňovat.
Zmíněná dvojice organických látek se během několika desítek minut po smrti ztrácí, takže převládne druhý signální systém a mravenci mrtvé tělo odtáhnou „do márnice" (do místa, kam shromažďují mrtvá těla).
Takový způsob chemické signalizace je rychlejší než čekání, až se tělo začne rozkládat. Mrtvá těla mohou být odstraněna prakticky okamžitě, čímž se minimalizuje riziko infekce. Nehrozí navíc politováníhodné omyly, při nichž by byl „do márnice" odvlečen živý mravenec, který pouze na své průzkumné výpravě narazil na mrtvého kamaráda nebo na jiný zdroj rozkladných látek a „načichl" jimi.
Kukly nalezené u vchodu do hnízda mravenci normálně odnesou dovnitř. Když je však vědci postříkali extraktem z mravenců mrtvých déle než jednu hodinu, mravenci je považovali za mrtvé a odtáhli je „do márnice". Extrakt z čerstvě zabitých mravenců naopak signalizoval živého dospělce a mravenci kukly nechali na pokoji. Právě tuto část experimentu zachycuje video.
Foto: Dong-Hwan Choe, video: National Academy of Sciences/PNAS
