Blíží se letní slunovrat a tedy i období vhodné pro sledování nočních svítících či stříbřitých oblaků. Slunce totiž klesá jen asi sedmnáct stupňů pod obzor, a tak ozařuje oblaka ve velkých výškách i v noci.
Svítící oblaka jsou nejčastěji pozorovatelná z oblastí mezi 50 až 65 stupni severní a jižní šířky, a to ve chvílích, kdy je Slunce šest až šestnáct stupňů pod obzorem. V té době nasvěcuje právě oblast mezosféry. Okolo slunovratu v Česku tato hloubka Slunce pod obzorem odpovídá půlnoci letního času.
Nejvhodnější lokalitou pro pozorování jsou vysoké hory, kde neobtěžuje veřejné osvětlení a odkud je dokonale odkrytý severní obzor. Z Krkonoš, odkud je vidět daleko na sever do Polska, jsou svítící oblaka vidět i několik stupňů nad obzorem. V Česku se jinak jejich výskyt pohybuje ve výšce kolem 35 stupňů. Uvádí to astronom Petr Horálek na internetové stránce www.astro.cz.
Měřením a pozorováním bylo podle Horálka zjištěno, že nejde o typická oblaka, která se nacházejí v troposféře maximálně 12 kilometrů nad úrovní moře, ale vrstvy Sluncem nasvícených ledových krystalů vysoko v mezosféře, tedy ve výšce kolem 80 až 85 kilometrů.
Z dosavadních pozorování je známo, že se v mezosféře teplota stále mění. Jen během několika týdnů okolo letního slunovratu se ustálí na nejnižší hodnotě během roku, a to na zhruba -130 °C. Teprve za těchto podmínek se mohou oblaka tvořit. Jev podle Horálka stále ještě není zcela vysvětlen.
V době minima sluneční aktivity je výskyt svítících oblaků mnohem vyšší. V současnosti je sluneční aktivita stále ještě velmi nízká, takže šance na pozorování je značná, uvádí astronom.
ČTĚTE TAKÉ: Sluneční aktivita je navzdory předpovědím stále nízká
Foto: profimedia.cz
