V Národním parku Šumava žije patnáct až dvacet párů puštíka bělavého. Od třicátých do sedmdesátých let minulého století byl přitom v Česku považován za vyhynulý druh. Od roku 1995 vypouštějí zoologové parku každoročně několik mláďat z aklimatizačních voliér do volné přírody. Letos čtyři, celkem už 103 mláďat, říká ornitolog správy parku Tomáš Lorenc.
Hlavními lokalitami je okolí Volar a Rejštejna. První hnízdění ve volné šumavské přírodě bylo prokázáno v roce 1998.
„Jde o úspěšný reintrodukční program, který pomohl navrátit na Šumavu původní druh této sovy," dodal Lorenc. Park spolupracuje s CHKO Třeboňsko, s českými zoologickými zahradami, s přírodovědnými stanicemi, s evropskými ornitology a s Národním parkem Bavorský les, který zahájil umělé odchování mláďat a jejich vypouštění do volné přírody už v 70. letech minulého století. Od 80. let je tak puštík znovu pozorován i na české straně Šumavy.
Šumava byla pro tyto ptáky jediným domovem na území Čech a Moravy až do konce 19. století, kdy se jejich populace výrazně zmenšila. Zavinily to ztráty biotopů; zejména ubývání listnatých a smíšených pralesů vinou lesnického hospodaření.
Puštík bělavý je po výru velkém druhou největší sovou v Česku. Hnízdí převážně ve smíšených a listnatých lesích ve výškách 700 až 900 metrů. Živí se převážně drobnými savci, obojživelníky, ptáky a hmyzem.
Foto: ČTK