Vyhubení obřího klokana, který žil v Austrálii před asi 46 tisíci let, má na svědomí s největší pravděpodobností člověk. Tvrdí to australští a američtí vědci v aktuálním vydání odborného časopisu Proceedings of the National Academy of Sciences na základě analýz fosilií.
Důkaz klíčového podílu člověka na zániku tohoto druhu podle nich podporuje teorii, že lidé lovem vyhubili i další zástupce tehdejší australské megafauny, napsal server BBC News.
Vedle největšího známého klokana Procoptodon goliah, který měřil až tři metry a vážil přes 200 kilogramů, Austrálii tehdy obývali vombati o velikosti hrochů či "vakolev" Thylacoleo carnifex. Většina z nich vyhynula ve stejnou dobu asi před 46 tisíci let. Člověk prvně přišel do Austrálie asi dva tisíce let před tím, než tito unikátní tvorové navždy z planety zmizeli.
Autoři studie tvrdí, že se jim podařilo vyvrátit hypotézu, že by za vymření obřího klokana mohl požár či sušší klima, které tehdy nastalo. Dokazují to podle nich rozbory pozůstatků zubů tohoto vačnatce, které dokládají, že se živil převážně slanomilnými keři. V nich se ale oheň špatně šíří a neohrožuje je ani suché podnebí, v němž se jim daří. Z toho vědci vyvozují, že za vyhynutí tohoto živočicha nemůže nikdo jiný než člověk.
Připouštějí zároveň, že je to jen jeden z řady druhů, okolo jejichž vymizení se vedou debaty. "Trochu se zdráhám dělat velké závěry," uvedla spoluautorka studie Larisa DeSantisová z Floridské univerzity. Stejnou metodou chce dokázat příčiny vymření také dalších obřích živočišných druhů v Austrálii.
Foto: Arthur Weasley/ GNU Free Documentation License
