Klíšťovou encefalitidou, která má často trvalé následky, u nás za poslední tři roky onemocnělo 2211 lidí. Je to přibližně desetkrát více než v sousedním Rakousku, kde je většina populace proti této nemoci očkována.
V České republice touto chorobou každoročně onemocní podstatně více lidí než v jakékoli jiné evropské zemi. „Situaci se nám nedaří kontrolovat, počet případů neustále narůstá," prohlásil na dnešní tiskové konferenci předseda České vakcinologické společnosti, profesor Roman Prymula.
Infikovaná klíšťata se podle něj v současné době vyskytují i v oblastech, kde dříve k nákazám nedocházelo. Významný je i posun v nadmořské výšce. Zatímco dříve se uvádělo, že klíšťata žijí pouze v nadmořských výškách do 700 metrů, nyní byl jejich výskyt zaznamenán i v lokalitách nad 1000 metrů nad mořem. Rekord drží Jeseníky s nálezem klíštěte ve 1460 metrech. Patrné je i prodloužení sezony výskytu klíšťové encefalitidy do časnějšího jara i do podzimu. Výskyt onemocnění má dva vrcholy - v květnu až červnu a v září až říjnu.
Očkovat se lze i v létě
Roman Prymula doporučuje, aby se lidé proti klíšťové encefalitidě nechali očkovat: „Je to jediný skutečně spolehlivý způsob, jak se proti tomuto závažnému onemocnění chránit." Nestačí klíště ihned po objevení odstranit - k nákaze může dojít prakticky okamžitě po přisátí. Člověk se může nakazit i při odstraňování klíštěte někomu jinému (včetně domácích mazlíčků).
ČTĚTE TAKÉ: Jak bojovat s klíšťaty? Ucpat jim střeva železem
| Klíšťová encefalitida |
| Onemocnění není léčitelné, je možno pouze omezovat jeho projevy. Asi 90 % nakažených nemá žádné příznaky, u ostatních nemoc probíhá jako nehnisavý zánět mozkových blan či zánět mozku. V první fázi připomíná chřipku, ve druhé přicházejí neurologické potíže. Při lehčím průběhu, meningitidě, virus postihuje především mozkové pleny. To vede k poměrně rychlému ústupu potíží, pacient odchází za 2-3 týdny domů, následuje několikaměsíční rekonvalescence. Těžší forma nemoci, při které virus postihuje mozkovou tkáň, se nazývá encefalitida. Průběh onemocnění je daleko závažnější, zvyšuje se i procento trvalých následků (obrny, bolesti hlavy, poruchy soustředění, deprese...; 35-58 % nemocných) a v krajním případě (0,7 % případů) může dojít k úmrtí. |
Klasické očkování probíhá v chladnějších měsících roku. Druhá dávka následuje jeden až tři měsíce po první, třetí následuje za dalších pět až dvanáct měsíců.
V letních měsících je však možno využít zkrácené schéma, při němž druhá dávka následuje dva týdny po první a třetí dávka opět za dalších 5-12 měsíců. Už první dvě dávky přitom zajišťují dostatečnou obranu - imunitní systém je připraven vzdorovat infekci už dva týdny po podání druhé dávky. První přeočkování by mělo následovat po třech letech, další v pětiletých intervalech.
Cena jedné dávky se pohybuje kolem 500 Kč a většina zdravotních pojišťoven na vakcíny přispívá, i když situace se začíná komplikovat. „Pojišťovny se rozhodly omezit preventivní programy. Nejsem si ale jist, že právě prevence je navzdory ekonomické krizi tou oblastí, v níž bychom měli šetřit," říká Roman Prymula.
V České republice je proti klíšťové encefalitidě očkováno 17 % populace, ve věkové skupině 6 až 18 let je to přibližně třetina. Méně očkovaných je pouze v Lotyšsku (9 %) a Švédsku (11 %), kde je však klíšťová encefalitida mnohem vzácnější.
V sousedním Rakousku byl ještě v 80. letech počet případů tohoto onemocnění srovnatelný s námi. Nyní je očkováno 90 % populace a počet případů poklesl na 60-70 ročně, což je přibližně desetina případů zaznamenaných v České republice.
Modře: počet onemocnění v ČR, červeně: počet onemocnění v Rakousku, zeleně: proočkovanost rakouské populace. Zatímco v Rakousku počet onemocnění stále klesá, v ČR roste.
Dobrodružný vývoj vakcíny
Očkování proti klíšťové encefalitidě přijel do Prahy propagovat její tvůrce, rakouský virolog Christian Kunz. Pracovat na ní začal v roce 1971 ve spolupráci s britským kolegou Jamesem Keppiem a jeho postup je dnes téměř k neuvěření.
„V dubnu 1973 jsme měli k dispozici prví testovací dávky a 25. dubna jsem naočkoval kolegu, doktora Hofmanna, a on mne. Pak jsme čekali, co se bude dít - a přežili jsme. Potom jsem začal očkovat personál laboratoře, přátele a sousedy," vzpomíná profesor Kunz.
Dnes by něco takového nebylo možné. Kandidátská vakcína by musela nejprve podstoupit řadu laboratorních testů včetně pokusů na zvířatech, následovaly by přísně kontrolované klinické zkoušky na skupině dobrovolníků, přičemž by se nejprve zjišťovaly možné vedlejší účinky a následně vlastní efektivita vakcíny. „Tehdy jsem si mohl dovolit dělat prakticky cokoli, neexistovala žádná regulace," vysvětluje Christian Kunz, který v letech 1974-76 očkoval asi 30 tisíc lidí vystavených zvýšenému riziku nákazy, především lesních dělníků a zemědělců. „Po očkování se v této skupině neobjevil jediný případ klíšťové encefallitidy. Bylo nám jasné, že vakcína skutečně lidi chrání."
Hledání výrobce zpočátku nebylo snadné, protože farmaceutické firmy nepovažovaly klíšťovou encefalitidu v západní Evropě za významný problém. Trh ležel především na východě, kam firmy kvůli železné oponě neměly zájem vstupovat. Nyní je očkování běžnou součástí preventivních programů a v letech 2000-2006 jen v Rakousku zabránilo podle odhadů vzniku onemocnění u 2800 lidí.
Foto: profimedia.cz, Česká vakcinologická společnost
