Proč kovy rezaví, jak fungují katalyzátory u automobilů, které slouží ke snížení škodlivosti výfukových zplodin, nebo proč a jak dochází k poškozování ozonové vrstvy. Všechny tyto otázky pomáhá zodpovědět výzkum chemických procesů na povrchu pevných látek, který dnes vynesl letošní Nobelovu cenu za chemii německému vědci Gerhardu Ertlovi, jenž tak získal krásný dárek ke středečním 71. narozeninám.
Ertl se stal 28. Němcem, který získal Nobelovu cenu za chemii. Naposledy se Německo radovalo z tohoto prestižního ocenění před 19 lety. V roce 1988 cenu získali hned tři němečtí vědci.
Gerhard Ertl se narodil 10. října 1936 na předměstí Stuttgartu. Studium zahájil na Technické univerzitě ve svém rodném městě, poté pokračoval na Pařížské univerzitě a v letech 1973-1986 působil jako profesor a ředitel Institutu fyzikální chemie na Univerzitě Ludwiga Maximiliana v Mnichově. Doktorát získal v roce 1965 na své alma mater.
Od 70. let začal rovněž působit ve Spojených státech, mimo jiné na univerzitách v Berkeley a v Pasadeně. Od roku 1986 působí na berlínském Institutu Fritze Habera při Společnosti Maxe Plancka. Od roku 2004 je zde emeritním profesorem.
Ertl je držitelem řady ocenění a je čestným členem mnoha prestižních organizací a vědeckých ústavů. V roce 1996 se například zúčastnil na české Akademii věd prestižní Brdičkovy přednášky, o rok později obdržel známou Wolfovu cenu za chemii. Letos dostal zlatou medaili Slovenské chemické společnosti.
Ve svém bádání Ertl navázal například na postupy chemiků Fritze Habera a Carla Bosche, jejichž výsledkem byla výroba amoniaku, základu většiny umělých hnojiv. Ertlovy poznatky, například získávání dusíku přímo ze vzduchu, se v současnosti hojně využívají v chemickém průmyslu při výrobě průmyslových hnojiv.
Foto: AP
