Neovladatelný americký satelit míří k Zemi

Velký americký špionážní satelit, který kvůli nefunkčním pohonným jednotkám během několika týdnů opustí oběžnou dráhu a zřítí se na Zemi, se zřejmě při průletu atmosférou rozpadne na malé kousky a neznamená pro lidi prakticky žádné ohrožení.

V pondělí se na tom shodli představitelé americké vlády.

Americká vojenská špionážní družice s typovým označením L-21 byla vypuštěna koncem roku 2006 a selhala okamžitě po navedení na oběžnou dráhu. Satelit, který podle nejmenovaných amerických představitelů patří Národní agentuře pro letecký průzkum (NRO), míří k Zemi stále rychleji.

V poslední době klesá třítunová družice v hodnotě několika set milionů dolarů každý den asi o 300 metrů, takže někdy koncem února nebo počátkem března klesne její oběžná dráha pod 150 kilometrů a pak za několika málo oběhů kolem Země shoří v atmosféře.

Nebezpečí nehrozí

Pokud nějaké trosky ze satelitu vydrží při průletu atmosférou intenzivní žár, pravděpodobně spadnou někam do oceánu, řekl mluvčí Rady národní bezpečnosti v Bílém domě Gordon Johndroe. Připustil zároveň, že vláda sleduje sestup satelitu z oběžné dráhy a prověřuje různé možnosti, jak "zmírnit jakékoli škody".

"Vzhledem k tomu, že 75 procent země pokrývá voda a velká část pevniny je neobydlená, pravděpodobnost dopadu satelitu nebo jeho částí do obydlené oblasti je velmi malá," řekl Johndroe.

Stejný názor sdílí i český odborník Antonín Vítek z Akademie věd. Části družice se podle Vítka zbrzdí v atmosféře a od výšky zhruba 20 kilometrů poletí stálou rychlostí - ta se u těchto těles pohybuje v průměru od 200 do 300 kilometrů za hodinu. "Pravděpodobnost toho, že vás něco takového trefí, je tak malá, jako že vás zabije meteorit," řekl Vítek.

Podle Vítka jsou na palubě satelitu také jedovaté a žíravé látky, které jsou součástí paliva. Nádrže ale sestup atmosférou nepřežijí a palivo se rozptýlí do atmosféry. Znečištění proto bude zcela zanedbatelné, zdůraznil český expert.

I když každý rok dopadá na Zemi množství nejrůznějších objektů, obvykle se rozptýlí a dopadnou na velkou plochu. Výjimkou byla ale například nádrž z rakety Delta II o hmotnosti 255 kilogramů, která v roce 1997 dopadla necelých 50 metrů od zemědělské usedlosti v Texasu.

Armáda by neovladatelný satelit mohla teoreticky zlikvidovat i řízenou střelou ještě na oběžné dráze, ale podle nejmenovaného vysokého vojenského představitele je taková možnost nepravděpodobná. Důvodem je především obava z vytvoření "kosmického odpadu". Čína takto loni zničila svůj satelit, ale vysloužila si kritiku za to, že po explozi zůstalo na oběžné dráze více než 1000 kusů trosek.

Foto: archiv