Točité schody, po nichž člověk stále stoupá, a přesto dojde do místa, z něhož vyšel. Nebo drátěná krychle, jejíž zadní roh nelogicky vystupuje před přední stěnu. Pohled na objekty, které ve skutečném světě nemohou existovat, nás mate a fascinuje zároveň, i když víme, že jde jen o optickou iluzi.
Zdá se, že podobné zmatení a pocit nelogičnosti nejsou podmíněny vyspělými kognitivními schopnostmi ani předchozími zkušenostmi s tím, jak skutečný svět vypadá. Pokusy ukázaly, že i čtyřměsíční nemluvňata poznají, že na obrázcích popírajících logiku trojrozměrného světa není něco v pořádku. A nejnovější výzkum dospěl ke stejnému zjištění i u čerstvě vylíhlých kuřat.
Italští vědci sledovali chování 66 kuřat, která první hodiny po vylíhnutí strávila ve tmě, takže se skutečným světem neměla žádnou zkušenost. První, co viděla, byly dva obrázky krychle. Jedna odpovídala skutečnosti, u druhé jako by jeden zadní roh čněl před přední stěnu.
Kuřata se většinou vydala k "normální" krychli a té druhé se vyhnula - jako by je obrázek popírající přirozenou logiku světa odpuzoval nebo děsil. Takový výsledek pokusu lze interpretovat různě, autoři studie publikované v časopise Biology Letters z něj nicméně usuzují, že základní pravidla uspořádání trojrozměrného světa jsou v mozku obratlovců zakódována od narození, neučíme se je až během života.
