Jak využít kouzelných vlastností bobulek, po kterých kyselé chutná jako sladké? Co třeba nízkoenergetická strava a sladkosti pro diabetiky?
Stačí sníst jednu tajemnou kuličku velikosti hroznového vína a barvy brusinky – a s chuťovými pohárky na jazyku se začnou dít divy. Glykoprotein nazvaný příznačně miraculin se váže na receptory rozpoznávající kyselou chuť. Po dobu zhruba jedné hodiny mění hořčici v marmeládu, stvol rebarbory v cukrátko a čistou citronovou šťávu v chutnou limonádu.
Zázračné plody, jak se bobule nazývají, rodí africký keř Synsepalum dulcificum z čeledi zapotovitých. Jejich vlastnosti popsal poprvé už v roce 1725 francouzský objevitel Chevalier des Marchais. První keřík však byl z Afriky vyvezen až na začátku 20. století. Plody se dostaly do trochu širšího povědomí až v sedmdesátých letech. Od té doby je občas některé luxusní hotely zařazují do svých specialit, například do bizarních moučníků.
Kdo chce plody používat v kuchyni, měl by si nejlépe pořídit semeno a vypěstovat si vlastní keřík. I když roste pomalu, vyplatí se to: bobule totiž vydrží chutné sotva den po utržení. Pak rychle tmavnou, je tedy nesnadné je dovážet. Také jde o poměrně vzácnou poživatinu, poptávka navíc právě roste. Cena za jednu kuličku už dosahuje v přepočtu asi 50 korun.
Příslibem do budoucna jsou genetické pokusy japonských vědců z univerzity Tsukuba, kterým se podařilo vypěstovat salát produkující miraculin. Ve své studii tvrdí, že stejné množství kýženého sladidla jako v jedné bobulce je v pouhých dvou gramech salátu. Ve spolupráci s biotechnickou společností Inplanta Innovations nyní pracují na rajčatech. Cílem je nízkokalorické sladidlo a náhrada cukru pro diabetiky. Za jak dlouho se asi dočkáme „miracoly“?
Autor: -lbz-
