Jezero Deep Lake leží v antarktickém pohoří Vestfold Hills. Ještě před třemi a půl tisíci lety bylo propojeno s mořem. Proto je jeho voda slaná, a proto nezamrzá ani v teplotách okolo minus dvaceti stupňů Celsia.
Extrémně slaná voda a nízká teplota zužuje rejstřík živých organizmů, které dokážou v antarktickém jezeře přežít, na pár specialistů. Výzkumníky podivná zvířena zajímá. Proto k Deep Lake zorganizovali už množství výprav. Jejich výsledky pravidelně končí v podobě odborných článků v prestižních vědeckých časopisech. Ten poslední, jenž vydala skupina badatelů vedená Ricardem Cavicchiolim z Univerzity v Novém Jižním Walesu, pojednává o genetické výměně mezi bakteriemi obývajícími jezero Deep Lake. Vyšel v časopise Proceedings of the National Academy of Sciences.
Obyvatelé jezera patří do pozoruhodné větve stromu života, pojmenované Haloarchea. Předpona "halo" pochází jazyka starých Řeků a znamená "sůl." Zbytek slova má naznačovat, že potvory patří k Archeím. Je to jedna ze tří hlavních linií života. Její název měl původně odkazovat na starobylost, ačkoliv to samé by se dalo prohlásit i o zbylých dvou.
Archea jsou jednobuněčné organizmy, původně počítané k bakteriím. Jeden čas si vědci mysleli, že mají zálibu v extrémních prostředích. Dnes už je ale jasné, že se dají potkat téměř všude. Haloarchea jsou Archea, která se nebojí soli.
Komerci navzdory
Vědci dokázali v jezeře odlišit čtyři rody Haloarcheí. Zřejmě žijí už velmi dlouho v úzkém soužití. Věnují se neobvykle často kšeftování s DNA, a to i proti běžným bakteriím, které se ho většinou také zrovna neštítí. Mají přitom jedny z nejtěžších životních podmínek na světě. Prostředí v jezeře Deep Lake je ale tak chudé, že se zdejší mikrobi mohou dělit jen šestkrát ročně. Pro srovnání: střevní tyčka Escherichia coli se dělí každých sedmnáct minut.
Aby obyvatelé Deep Lake přežili, mění si geny. Ve volbě s kým obchodovat se neomezují se na příslušníky vlastního druhu nebo rodu. Přesto si jednotlivé druhy čilému obchodu navzdory udržují vlastní jedinečnost a nesplynou. Podle vědců za to může pravděpodobně potřeba specializace na konkrétní ekologické podmínky uvnitř jezera.
Jako na Marsu?
Holoarchea patří k organizmům, o nichž si mnoho vědců myslí, že by měli šanci přežít na Marsu. Minulý týden vyšlo najevo, že marsovská půda obsahuje až dvě procenta vody. Pokud by se na rudé planetě vyskytla voda v tekuté formě, pravděpodobně by byla hodně slaná. Voda v jezeře Deep Lake je zhruba šestkrát slanější než mořská. Kdybyste si chtěli stejně slaný roztok namíchat doma, museli byste do jednoho litu vody nasypat asi dvě stě gramů soli. Bylo by to odhadem čest polévkových lžic.
Jeden z obyvatel jezera se jmenuje Halorubrum locusprofundi. Letos na jaře ho prozkoumala skupina genetiků vedená Shiladityou DasSarmou. Mimo jiné zjistili, že jeho bílkoviny obsahují proti bílkovinám obyčejných mikrobů víc stavebních dílů s negativním nábojem. Jejich struktura je prý pružnější a dokážou lépe fungovat v mrazu.
