Klimatické změny
Ekosystém v ohrožení: okyselování oceánů vyvolává dominový efekt
02.03.2012 10:49 Původní zpráva
Kyselost oceánů se zvyšuje tak rychle, že paralelu k současnému vývoji lze v posledních 300 milionech let najít jen jednu, a to před 56 miliony lety. Pokles pH přitom stojí na počátku řetězce událostí ovlivňujících celý ekosystém.
Zprávu o bezprecedentním charakteru současných změn kyselosti oceánů přinesl mezinárodní tým odborníků v aktuálním vydání časopisu Science. Studiem sedimentů vědci rekonstruovali změny v kyselosti mořské vody v průběhu posledních 300 milionů let.
V době teplotního maxima před 56 miliony let, kdy se průměrná teplota zemského povrchu zvýšila během několika tisíciletí o 6 °C, pokleslo pH oceánů zřejmě až o 0,45 stupně na čtrnáctistupňové škále. Následně vyhynulo asi 40 procent dírkonošců - prvoků, kteří svá těla chrání uhličitanovými schránkami. A po nich následovaly i další druhy mořských živočichů.
Jak to spolu souvisí a proč jsou nějaké breberky tak důležité?
Systém zpětných vazeb
Oceány absorbují asi čtvrtinu oxidu uhličitého uvolňovaného do atmosféry. Čím je jeho koncentrace v ovzduší vyšší, tím více ho mořská voda přijímá. Oxid uhličitý s ní reaguje za vzniku kyseliny uhličité, čímž se oceány pomalu okyselují. A kyselá voda rozpouští uhličitany, z nichž jsou tvořeny korálové útesy a schránky mnoha planktonních mikroorganismů.
Zdaleka přitom nejde jen o nějaké bezvýznamné breberky. Mikroskopické organismy chráněné uhličitanovými schránkami stojí na počátku mořských potravních řetězců a jejich úbytek může ovlivnit celý ekosystém.
A jde i o celkovou chemickou bilanci oceánů. Dírkonošci a další podobné organismy hrají významnou roli v globálním koloběhu uhlíku. Uhlík pocházející z atmosférického oxidu uhličitého se v jejich schránkách koncentruje a pomalu klesá na mořské dno, kde vytváří mocné uhličitanové sedimenty. Je to jeden z mechanismů, jimiž se uhlík ze skleníkových plynů vrací zpět do geologického podloží, v němž může vydržet miliony let, aniž negativně ovlivňuje světové klima.
Zdá se, že jsme svědky pozitivní zpětné vazby: čím více oxidu uhličitého v atmosféře, tím méně dírkonošců v oceánech a tím více oxidu uhličitého v atmosféře.
Hra o desetiny
Za posledních sto let se koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře zvýšila o třicet procent a pH oceánů kleslo o desetinu stupně na 8,1. To je stále ještě v zásadité části stupnice, protože neutrální vodě odpovídá pH 7. Ale každý pokles mění rovnováhu mezi koncentrací různých sloučenin uhlíku.
Mezivládní panel pro změny klimatu (IPCC) odhaduje, že do konce století může klesnout o další tři desetiny na 7,8 a situace může připomínat dobu před 56 miliony lety.
Důsledky takové změny můžeme přímo pozorovat už nyní v lokálním měřítku. Když před časem kleslo pH mořské vody u pobřeží Papuy Nové Guineje na 7,8 v důsledku vývěrů kyselé vody z mořského dna ve vulkanicky aktivní oblasti, rozmanitost života na korálových útesech poklesla o 40 procent. Odhadnout důsledky podobných změn na globální úrovni je však zatím prakticky nemožné.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.