Nedostatkem pitné vody trpí přibližně 2,8 miliardy lidí na zeměkouli. Každý nový zdroj se proto hodí. Možná bychom ji v budoucnu mohli čerpat z podmořských ložisek podobně jako dnes ropu.
Slyšeli jste někdy podivné české slovo zvodeň? Pokud jste neměli co do činění s geologií, je to nepravděpodobné. Zvodeň, nebo také víc učeně akvifer, je těleso podzemní vody. Dá se použít jako zdroj vzácné tekutiny. Zvodně je možno potkat i pod mořským dnem. Až donedávna geologové považovali taková ložiska za velkou vzácnost. Skupina vědců, vedená Vincentem Postem z Flindersovy univerzity v australské Adelide, ovšem nyní tvrdí, že je jich víc, než to dosud vypadalo. Pokud mají pravdu, mohly by zvodně v budoucnu přispět k řešení nedostatku vody.
Podmořské zásoby sladké vody jsou podle geologů poblíž pobřeží Austrálie, Číny, severní Ameriky a jižní Afriky. Nová ložiska podle závěrů zveřejněných v časopise Nature obsahují okolo půl milionu krychlových kilometrů kapaliny. "Objem tohoto vodního zdroje je stokrát větší než množství, které jsme vyčerpali zpod povrchu Země během minulého století," prohlásil Post. "Takový objem stačí k zásobování některých regionů na desítky let."
Vodní plošiny?
Roční spotřeba vody jednoho obyvatele Prahy byla podle stránek Pražských vodovodů a kanalizací 40 metrů krychlových. Kdyby tedy všichni obyvatelé Česka spotřebovávali stejně jako Pražané, stačilo by České republice jen 0,4 krychlového kilometru této tekutiny ročně. Z podmořských zásob bychom tedy mohli žít jeden a čtvrt milionu let. Je otázka, jestli by náš nepříliš stabilní stát tak dlouho vydržel. Starověký Řím trval jen přibližně dvanáct století. Za tu dobu ovšem mnohokrát změnil státní zřízení.
Akvifery pod mořskou hladinou jsou pozůstatky z poslední doby ledové. Během ní byla hladina oceánu nižší než dnes. Tam, kde je dnes moře, byla souš. Pobřeží sahalo dál. Když pršelo, vsakovala se dešťová voda do země a vytvářela zvodně. Okolo nich vznikla vrstva jílu, která oddělila vodu od vnějšího prostředí. Když se pak přes bývalé pobřeží před dvaceti tisíci lety přelilo moře, zůstala ložiska sladké vody izolována až dodnes.
Voda v nich je daleko méně slaná než mořská. Pokud by její využití přece jen vyžadovalo odsolení, bylo by levnější než odsolování vody z oceánu. Ze suchozemských zvodní čerpají lidé na celém světě vodu běžně. Využití těch podmořských by bylo náročnější.
Poklad v hlubinách
Rozhodně ale není nemožné. Voda by se dala těžit pomocí plošin podobně, jako dnes těžíme ropu. K ložiskům by se také dalo dostat z pevniny, případně z ostrovů, které nad nimi v některých lokalitách leží. Čerpání z mořských zvodní bude asi drahé, je ale možné, že nám v budoucnu nic jiného nezbude. I kdyby na něj ale v blízké budoucnosti nedošlo, o ložiscích se hodí vědět.
Minimálně proto, abychom je mohli ochránit před znečištěním a uchovat pro další pokolení lidí. Podmořskou sladkou vodu by mohly ohrožovat ropné vrty nebo těžba jiných surovin. Její ložiska jsou neobnovitelná. Jakmile bychom je jednou spotřebovali, museli bychom čekat celou další dobu ledovou, než by znovu vznikla stejným způsobem nová.
