Účinky odlesnění
Lidé "dokážou" až stonásobně zrychlit erozi půdy

Geologové spočítali podle hromadění vzácného izotopu berylia, že příchod kolonistů urychlil úbytek půdy v jižním Piedmontu v americkém státě Alabama o dva řády. Evropané vymýtili lesy, které půdu chránily.

V lidských domácnostech jezdí robotické vysavače. Obyvatelé moderních měst nosí po kapsách v podobě telefonů počítače, o jejichž výkonu by se jim před dvaceti lety ani nesnilo. Jíme obilniny geneticky upravené tak, aby poskytovaly co největší úrodu s co nejmenšími náklady. Pořád jsme ale závislí na půdě. Bez ní bychom nic nevypěstovali. Půda ovšem není věčná. Ohrožuje ji eroze, v jejímž důsledku končí prostřednictvím řek v oceánech. Některé zásahy do krajiny mohou tento proces urychlit, jiné naopak zpomalit.

Kácení lesů spadá do první z těchto dvou kategorií. Zjistit, jak se jeho vlivem v minulosti rychlost eroze měnila, je ovšem velice obtížné. Geologové Lucas Reusser a Paul Bierman z Vermontské univerzity s Dylanem Roodem z londýnské Imperial College tvrdí, že to dokázali pomocí vzácného beryliového izotopu. Podrobnosti zveřejnili v časopise Journal of Geology. Berylium má v jádře čtyři protony. Na Zemi téměř všechno existuje ve verzi s devíti neutrony. Kromě ní se ale dá narazit také na izotop, který má neutronů deset (¹⁰Be).

Beryliové hodiny

Vzniká nejčastěji vlivem částic kosmického záření, které naši planetu neustále bombarduje. Hromadí se v půdě, kde může ve stopovém množství vydržet miliony let, než se rozpadne. Kosmické záření neproniká do hloubky, takže ¹⁰Be se může objevit pouze ve vrstvě půdy, která je momentálně nahoře. Po delší době se z jeho množství v různých hloubkách dá odhadnout, jak dlouho půda ležela na jednom místě, a tedy jak rychle postupovala eroze.

Reusser, Bierman a Dylan Rood tuto techniku použili k odhadu rychlosti tohoto geologického procesu v už zmíněném jižním Piedmontu. Vzorky půdy, které testovali, pocházely z deseti lokalit s plochou od deseti do sta tisíc čtverečních kilometrů.

Před příchodem kolonistů z Evropy erodovala půda rychlostí přibližně osm metrů za milion let. V období na konci osmnáctého a začátku devatenáctého století, kdy bylo kácení v oblasti nejintenzivnější, odpovídala rychlost eroze 950 metrům za milion let. To je téměř 120krát rychleji.

Nestíhající řeky

"Náš výzkum přesně ukazuje, jak velký měla evropská kolonizace a zemědělství dopad na krajinu Severní Ameriky," komentoval výsledek Dylan Rood. Kolonisté káceli lesy na stavební dřevo a kvůli místu pro bavlníkové a tabákové plantáže. Eroze po odlesnění byla tak rychlá, že řeky nezvládaly odnášet částečky půdy do oceánu.

Jejich prostřednictvím odešlo podle vědců jen asi šest procent erodovaného materiálu. Zbytek se nahromadil pod úbočími kopců a na dnech pánví. Většina půdy, která se vlivem eroze přemístila, tak nejspíš pořád zůstala v Piedmontu, jenže je jen obtížně využitelná.

O vlivu lidské civilizace na erozi vědí geologové už dlouho. Celosvětově se odhaduje, že její rychlost vzrostla s rozvojem moderního průmyslu desetkrát až čtyřicetkrát. Vedle odlesňování k ní přispívá i regulace vodních toků, růst měst a dopravní stavby.