Skleníkový prvek
Pod světovými pouštěmi jsou obrovská skladiště uhlíku

Klimatologové se nemohou dopočítat uhlíku, který uniká do atmosféry. Část jim ho chybí. Nový výzkum teď odhalil, kam se mohla podít.

Z oxidu uhličitého, který vypouští do atmosféry lidský průmysl nebo přírodní procesy, jako jsou třeba lesní požáry, zůstane v ovzduší jen asi čtyřicet procent. Dalších přibližně třicet procent se rozpustí v oceánech. Osud zbytku se zatím nepodařilo objasnit. Část ho pojmou rostliny. Podle výpočtů ekologů by však i tak mělo ještě hodně uhlíku zbývat.Nikdo ale neví, co se s ním děje. Skupina výzkumníků v čele s Yan Li z Čínské akademie věd tvrdí v časopise Geophysical Research Letters, že by mohl končit pod povrchem pouští v takzvaných zvodních.

Jsou to vrstvy propustné horniny vyplněné vodou (cizím slovem se jim říká také akvifery). Mohou jí obsahovat obrovské množství. Uhlík se podle vědců ve vodě rozpouští podobně jako v už zmíněných oceánech. "Uhlík je v těchto geologických uskladněný a překrytý silnou vrstvou písku," prohlásila Li. "Nemusí se už nikdy vrátit do atmosféry."

Vědci studovali vzorky vody z Tarimské pánve. Je to bezodtoká oblast přibližně velikosti Venezuely, jejíž převážnou část tvoří proslulá poušť Taklamakan. Vědci zjišťovali, kolik obsahuje voda z různých částí pánve uhlíku. Pomocí radioaktivního datování dokázali určit i, jak dlouho ležel pod zemí.

Na základě výsledků měření pak spočítali, že jen pod Tarimskou pánví leží přibližně dvacet miliard tun uhlíku. Podle serveru WolframAlpha je to asi pětina množství, které každý rok vstřebají z atmosféry rostliny. Ve všech zvodních světa by pak mohl dřímat přibližně bilion tun uhlíku, což je asi dvojnásobek množství obsaženého v tělech všech rostlin na naší planetě.

Uhlík transportují do podzemních rezervoárů kořeny rostlin a půdní bakterie. Jeho ukládání proto napomáhá zemědělství. Vědci odhadují, že pod závlahami v Tarimské pánvi skončí v zemi asi dvanáctinásobek uhlíku než pod neobdělávanou půdou. V dobách, kdy napříč pánví vedla Hedvábná stezka, se díky osadám v jejím okolí množství uloženého uhlíku několikanásobně zvýšilo.