Právě před 120 lety, 18. května 1891, byla na Václavském náměstí v Praze zpřístupněna nová budova Národního muzea a zároveň v jeho Pantheonu zahájila činnost Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění (od roku 1918 Česká akademie věd a umění).
Vznik České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění schválil český zemský sněm už 9. října 1888, ale císař František Josef její činnost povolil až po dlouhých jednáních. Svůj souhlas panovník potvrdil později i v česky psané zakládací listině z 5. prosince 1892.
Osobností, která stála v pozadí při jejím založení, byl architekt a stavitel Josef Hlávka (1831-1908) - právě on věnoval budoucí Akademii nemalé finanční a hmotné prostředky a stal se také jejím prvním prezidentem.
Akademie sdružovala nejvýznamnější české představitele přírodních i společenských věd a humanitních i uměleckých oborů. Společně s Královskou českou společností nauk, která existovala už od sklonku 18. století, a s dalšími nově založenými vědeckými společnostmi představovala v období první republiky nejvyšší vědeckou autoritu. Za druhé světové války však utlumila svou činnost a po jejím skončení bylo její působení již ochromeno četnými diskusemi o nové organizaci československé vědy.
V roce 1952 byla společně s Královskou českou společností nauk a dalšími neuniverzitními vědeckými institucemi nahrazena nově založenou Československou akademií věd (1952-1992). Té se sice podařilo soustředit imponující vědecký potenciál, zároveň však její činnost byla podrobena silnému ideologickému tlaku a administrativně direktivnímu řízení. Až po listopadu 1989 mohla začít její přestavba v moderní vědeckou instituci, jež byla 31. prosince 1992 završena vznikem Akademie věd České republiky.
